Editorial

Jupí, jsme ve finále. Ale

Stejně jako každý rok sedíme před obrazovkou a ve dvě ráno řešíme, jestli finské techno s houslemi bylo geniální, nebo úplný kolaps civilizace. Letos je to o to zajímavější. Česko je ve finále Eurovize. Jupí. Jenže zároveň člověka napadne trochu děsivá otázka: co kdybychom to celé vyhráli?

Protože v tu chvíli by soutěž přestala být jen evropským popkulturním cirkusem. Najednou by se z ní stala velmi česká debata o veřejnoprávních médiích a o tom, co jsme ochotni platit. Eurovision Song Contest totiž nepořádá komerční televize, ale Evropská vysílací unie EBU — aliance veřejnoprávních médií, která ji drží při životě už sedmdesát let.

Kdyby Česko vyhrálo, příští ročník by mířil do Prahy. Najednou by se počítaly stovky milionů, řešila se hala, bezpečnost i otázka, jestli má ČT utrácet tolik peněz za písničkovou soutěž.

Jenže právě tady je možná pointa celé věci. Veřejnoprávní média nejsou jen krizové vysílání nebo politické debaty. Jsou to i společné kulturní momenty. Chvíle, kdy se miliony lidí dívají stejným směrem.

Možná jsme v těch horlivých debatách o veřejnoprávních médiích trochu zapomněli, že i tohle je veřejná služba. Nejen informovat, ale taky vytvářet společný zážitek. Takže ano. Jupí, jsme ve finále. Ale pozor, co si přejeme.

Irena Krcháková

redaktorka