AI frčí. I když vlastně zase tak moc ne

Přelom roků je vždy příležitostí přečíst si řadu dat, ať už těch, která rekapitulují rok končící, nebo ta, jež nabízejí výhledy do roku nastupujícího. Nebudu se snažit předstírat, že to nedělám, ani to, že jsem jich přečetl desítky, neřkuli stovky. Ale některé jsem si prošel a své jsem si z toho vzal.

Možná nejzajímavější informací je ta, se kterou přišel průzkum Hospodářské komory mezi jejími členy. Vyplynulo z něj, že umělou inteligenci využívá zhruba polovina tuzemských firem. A že jde o radikální nárůst za jeden rok. To je zdánlivě dobrá zpráva, ale až do té chvíle, než si uvědomíte, že tu je zhruba polovina firem, kterým se nějakým záhadným způsobem dařilo zatím AI zcela vyhýbat. Co asi takové firmy dělají? Jak uvažují jejich manažeři? Jde opravdu jen o firmy, kde žádný z dostupných nástrojů nelze použít?

Podle zástupců firem tomu brání zejména nedostatek kvalifikovaných odborníků. A právě tady se ukazuje zásadní nepochopení. Aby někdo ve firmě začal byť minimalisticky používat AI, na to opravdu nemusí být odborník. Protože aktuální jazykové modely dovolují právě to, že se konečně se strojem domluvíte. Úplně běžným lidským jazykem. Školení promptů a další zaručené modely jsou jen dojení peněz z neználků. Takže snad to příští rok už konečně bude 100 procent českých firem, které AI využívají.

Stanislav Šulc

vedoucí redakce