Analýza paralýzy

Před týdnem jsem na tomto místě predikoval konec Jana Součka v čele České televize. Nebyl to zrovna odvážný tip — sázkovky by na to sotva vypsaly kurz, což potvrdil i téměř jednotný verdikt na dvě party rozdělených radních, kteří se obvykle neshodnou ani na tom, jestli mají dostat k zakousnutí chlebíčky s bramborovým, či pochoutkovým salátem. 

Samotné hlasování uvedl „předprogram“, jenž otitulkovaný zvoláním „Honzo, nelži!“ vstoupí do temného fondu ČT. Praní velmi špinavého prádla mezi nedobrovolně odcházejícím ředitelem a radními Matochou a Veselým, kteří ho měli vydírat, bylo zcela pod úroveň veřejnoprávní instituce. 

Když jsem si na LinkedIn odložil přepis bizarní slovní výměny mezi Součkem a Veselým, dostalo se mi mimo jiné následující odpovědi: „Naprosto zbytečná instituce.“ A já si uvědomil, že cíl radních (a za nimi stojících loutkovodičů), kteří před dvěma lety zvolili místo jednoho z nejzkušenějších mediálních manažerů slabého generálního ředitele, se naplnil. Že dnes veřejnost skutečně vnímá ČT jako „naprosto zbytečnou instituci“, i když tomu je v éře dezinformační války, eroze faktů a absolutistických manýrů politiků střední Evropy přesně naopak. 

Asi tušíme, co může následovat. Součkův nástupce se 18. června ani později nezvolí a až na podzim přijdou ke kormidlu (staro)noví sekáči, za zreformování paralyzované ČT jim bude lid ještě tleskat. Ať žije demokracie! 

Petr Žaloudek 

redaktor