Přechýlit, nebo nepřechýlit
S olympijskými hrami se opět křísí dlouhodobý spor o to, jak vlastně v mediálním prostoru nakládat se ženskými jmény. Spor o koncovku -ová ještě dlouho nebude mít vítěze, stejně tak se málokdo ze svářených stran barikád nechá přesvědčit.
Argumentů proti přechylování je mnoho, argumentů pro přechylování je relativně méně, ale je tam jeden hlavní: prostě se to tak dělá, a má to dokonce oporu v zákonech. A u českých jmen to je asi v pohodě, pokud se někdo nerozhodne dobrovolně a svobodně, že své jméno postaví prostě jinak. A je dobře, že už je to dovolené.
V kauze přechylování bychom ale měli důsledně lpět na nápravách největších zvěrstev. Takže Marilyn Monroeová a Angelina Jolieová prostě ne, a kdo má problém s tím, že se tvar bez -ová špatně skloňuje, tak si může vzpomenout třeba na takové hezké české příjmení Skočdopole, které se také neskloňuje a jsou s tím všichni v míru.
Vrchol ale představují skandinávská jména, která mají svou vlastní podobu -ová, tedy koncovku -dóttir. Například fenomenální zpěvačka a muzikantka Björk má příjmení Guðmundsdóttir, tedy v češtině údajně „správně“ Guðmundsdóttirová. Ale tak to opravdu není. „Správně“ by bylo k mužské podobě přidat -ová, tedy Guðmundsonová.
Pokud vám to přijde hloupé, tak vítejte na té straně barikády, které přechylovací extrémismus také nedává smysl.
Stanislav Šulc
vedoucí redakce