Inzerce
Tohle
už smrdí
Příběh první: Slibovat právničce
Kláře Kalibové na sociální síti „vy‑
trávení pomocí jedu novičok“ je dle
českých soudů přestupek. Pachatel
zaplatí pokutu, Ústavní soud dodal,
že neexistuje subjektivní právo
poškozeného domáhat se stíhání
konkrétního pachatele.
Příběh druhý: Odehrál se
v půvabném pražském parku Let‑
ná. Společensky unavený muž na
letní zahrádce na kohosi křičel, že
mu rozbije hubu. Nijak se nicméně
neměl k tomu, aby svoje hrozby spl‑
nil, stejně jako pachatel vyhrožující
Kláře Kalibové. Přesto byla do pár
minut na místě policie. Muže dosti
nevybíravým způsobem zpacifiko‑
vala, spoutala a odvezla.
Leží tu před námi dva případy,
které jsou si podobné. Obsahují
výhružky, potenciální nebezpečí.
Letenský opilec je příkladem toho,
jak v podobných situacích má
fungovat ochranná role státní moci.
Druhý příběh ukazuje, jak stát
v této úloze selhává.
LAJKY MÍSTO BANŮ
Hodně se mluví o tom, že je třeba
proti výhružkám a ofenzivnímu
chování v prostředí sociálních sítí
zakročit. Čas od času se s nepřimě‑
řenou slávou některý odpudivý zjev
z diskusí dostane před soud.
V šedé zóně se ale takových příbě‑
hů, z nichž mnohé končí tragédie‑
mi, odehrávají tisíce. Nikdo se
o nich nedozví, jen agresoři jsou
den ode dne útočnější.
Nejspíš se lze shodnout, že by
pomohla efektivní forma nějaké
mediální výchovy, či lépe pojme‑
nování sebeobrany. Pokusy tu jsou,
ale tahle rybí chcíplotina páchne
od hlavy, v tomto případě od hlavy
státu.
Je těžké čistit bahno sociálních
sítí v okamžiku, kdy nejvyšší ústav‑
ní činitel získává přehled o světě
z řetězových mailů, teletextu (po‑
kud mu ho nejbližší spolupracov‑
níci právě nevypnou) a do počítače
si instaluje dětské porno. Hradní
mluvčí Jiří Ovčáček jako správný
věrný Stoupa vede twitterové války
s kýmkoliv, kdo ho ještě
v rámci mentální hygieny neblo‑
kuje. Neschopnost orientovat se ve
světě moderní komunikace opako‑
vaně dokládá zveřejňováním svých
citlivých osobních údajů.
Z tuposti, neznalosti a sprostoty
se stává norma: Místopředseda
Sněmovny Okamura na svém face‑
bookovém profilu nechává lynčovat
novinářku Českého rozhlasu. Zdeň‑
ce Trachtové Okamurovi voliči přejí
mnohonásobné znásilnění –
a Okamura místo banů rozdává
lajky. Na Facebooku jedné
z komerčních televizí zase správci
nechali běžet ještě nechutnější
útoky na pirátskou europoslankyni
Gregorovou.
Obecnou morálku určují média
a politici. Chtít od médií, aby plnila
kultivační úlohu, by bylo v tržním
prostředí pošetilé – chtít od nich,
aby neposkytovala prostor obsahu,
který se pohybuje na hraně či za
hranou protiprávnosti, je ale na
místě. A to i na jejich profilech na
sociálních sítích.
Mohly by se tomu věnovat třeba
mediální rady místo toho, aby se
stávaly prodlouženými údy svých
politických bossů, nebo aby si
v nich neúspěšní novináři léčili
komplexy a nemuseli se odebrat na
pracák.
A pokud jde o politické elity,
které využívají sociální sítě k šíření
nenávisti, stačilo by je ignorovat.
Bohužel na ně jako na opilce z Letné
nejde zavolat četníky.
SAVE
THE
BUSINESS
JAK ŘÍDIT ZNAČKU
V DOBĚ, KDY NÁS
ŘÍDÍ ZÁKAZNÍK
Světová elita komunikace a byznysu v Praze
Stovka osobností a řečníků
s unikáním know-how
Desítka workshopů
a inspirativních tipů
Jedna velká oslava novodobé
české reklamy
Ondřej Fér
šéfredaktor
KONFERENCE FORUM MEDIA
23/10/2019
CUBEX CENTRUM PRAHA