Inzerce

Tohle

už smrdí

Příběh první: Slibovat právničce

Kláře Kalibové na sociální síti „vy‑

trávení pomocí jedu novičok“ je dle

českých soudů přestupek. Pachatel

zaplatí pokutu, Ústavní soud dodal,

že neexistuje subjektivní právo

poškozeného domáhat se stíhání

konkrétního pachatele.

Příběh druhý: Odehrál se

v půvabném pražském parku Let‑

ná. Společensky unavený muž na

letní zahrádce na kohosi křičel, že

mu rozbije hubu. Nijak se nicméně

neměl k tomu, aby svoje hrozby spl‑

nil, stejně jako pachatel vyhrožující

Kláře Kalibové. Přesto byla do pár

minut na místě policie. Muže dosti

nevybíravým způsobem zpacifiko‑

vala, spoutala a odvezla.

Leží tu před námi dva případy,

které jsou si podobné. Obsahují

výhružky, potenciální nebezpečí.

Letenský opilec je příkladem toho,

jak v podobných situacích má

fungovat ochranná role státní moci.

Druhý příběh ukazuje, jak stát

v této úloze selhává.

LAJKY MÍSTO BANŮ

Hodně se mluví o tom, že je třeba

proti výhružkám a ofenzivnímu

chování v prostředí sociálních sítí

zakročit. Čas od času se s nepřimě‑

řenou slávou některý odpudivý zjev

z diskusí dostane před soud.

V šedé zóně se ale takových příbě‑

hů, z nichž mnohé končí tragédie‑

mi, odehrávají tisíce. Nikdo se

o nich nedozví, jen agresoři jsou

den ode dne útočnější.

Nejspíš se lze shodnout, že by

pomohla efektivní forma nějaké

mediální výchovy, či lépe pojme‑

nování sebeobrany. Pokusy tu jsou,

ale tahle rybí chcíplotina páchne

od hlavy, v tomto případě od hlavy

státu.

Je těžké čistit bahno sociálních

sítí v okamžiku, kdy nejvyšší ústav‑

ní činitel získává přehled o světě

z řetězových mailů, teletextu (po‑

kud mu ho nejbližší spolupracov‑

níci právě nevypnou) a do počítače

si instaluje dětské porno. Hradní

mluvčí Jiří Ovčáček jako správný

věrný Stoupa vede twitterové války

s kýmkoliv, kdo ho ještě

v rámci mentální hygieny neblo‑

kuje. Neschopnost orientovat se ve

světě moderní komunikace opako‑

vaně dokládá zveřejňováním svých

citlivých osobních údajů.

Z tuposti, neznalosti a sprostoty

se stává norma: Místopředseda

Sněmovny Okamura na svém face‑

bookovém profilu nechává lynčovat

novinářku Českého rozhlasu. Zdeň‑

ce Trachtové Okamurovi voliči přejí

mnohonásobné znásilnění –

a Okamura místo banů rozdává

lajky. Na Facebooku jedné

z komerčních televizí zase správci

nechali běžet ještě nechutnější

útoky na pirátskou europoslankyni

Gregorovou.

Obecnou morálku určují média

a politici. Chtít od médií, aby plnila

kultivační úlohu, by bylo v tržním

prostředí pošetilé – chtít od nich,

aby neposkytovala prostor obsahu,

který se pohybuje na hraně či za

hranou protiprávnosti, je ale na

místě. A to i na jejich profilech na

sociálních sítích.

Mohly by se tomu věnovat třeba

mediální rady místo toho, aby se

stávaly prodlouženými údy svých

politických bossů, nebo aby si

v nich neúspěšní novináři léčili

komplexy a nemuseli se odebrat na

pracák.

A pokud jde o politické elity,

které využívají sociální sítě k šíření

nenávisti, stačilo by je ignorovat.

Bohužel na ně jako na opilce z Letné

nejde zavolat četníky.

SAVE

THE

BUSINESS

JAK ŘÍDIT ZNAČKU

V DOBĚ, KDY NÁS

ŘÍDÍ ZÁKAZNÍK

Světová elita komunikace a byznysu v Praze

Stovka osobností a řečníků

s unikáním know-how

Desítka workshopů

a inspirativních tipů

Jedna velká oslava novodobé

české reklamy

Ondřej Fér

šéfredaktor

KONFERENCE FORUM MEDIA

23/10/2019

CUBEX CENTRUM PRAHA