Na palubě
divná nálada
Obvykle se věci mají tak, že poté, co pracovní
volno svým trváním překročí jistou limitní
hranici, dostaví se po návratu k pracovním
povinnostem stav jisté demoralizace. Potkalo
mě to taky. Když jsem na začátku ledna přišel do
prázdné a pohaslé redakce, zmocnila se mě těžko popsatelná tíseň a nejistota. To je stav, který
mívá v zásadě jen několik řešení.
Dát si jednoho a více panáků, což je pro abstinenta k ničemu, nemluvě o tom, že dřív nebo
později stejně vystřízlivíte.
Navštívit terapeuta, což je ošidné, protože
terapeut se pravděpodobně nachází ve stejně
zbídačelém stavu jako vy.
A pak je tu nepopulární varianta: prostě to
vydržet, přežít, rozchodit to.
NERVOZITA A MILIARDY
▲
Dvojice zkušených
novinářů Tomáš Tesař
a Jan Stránský si založila
vlastní Liberecké zprávy.
Pod Ještědem se možná
rodí budoucnost médií.
Nám se to v redakci nakonec povedlo, nedá se ale
říct, že by ve stejném stavu byla celá branže. Ze
schůzek a různých setkání, které jsem na začátku roku absolvoval, mám dojem, že novoroční
pocit nejistoty a neurčité nervozity nepolevuje.
Začněme od médií: Jako obvykle se řeší, že
„určitě“ budou na prodej Lidové noviny, tím
se netřeba nadále zabývat. Podstatné je, že
k nějakým výrazným vlastnickým přesunům
v dohledné době jednoznačně dojde. Je jenom
otázka času, kdy současným českým vlastníkům
dojde, že jim média nepřinesla to, co si od nich
při nákupu slibovali.
Média coby pověstný atomový kufřík nebo
ochranný deštník prostě nefungují. Funguje
pouze to, že se jednotliví kapitáni ekonomiky
prostřednictvím svých deníků, časopisů, rádií
a televizí mohou držet pod krkem v nekonečném
EDITORIAL
Dobrý den
a týden
šachu. Trvalost takového vztahu je omezená,
specifický stav ozbrojeného příměří lze udržet
i bez toho, aby bylo nutné udržovat na vlnách
zatékající mediální Titaniky.
Neříkám, že to bude co nevidět, ale dřív nebo
později přijde okamžik, o kterém starý dobrý
Kunczik mluvil jako o „simultánním zbavení se
aktivit.“
Otázka je, kdo budou kupci. A vůbec není
vyloučeno, že až poznáme jejich jména, budeme
na současné vlastníky velkých mediálních domů
ještě vzpomínat se slzou v oku. Neříkám ani, že
se velký mediální majetkový třesk uskuteční
ještě tento rok, spíš si troufnu tipnout, že si letošek budeme pamatovat jako „rok před velkým
třeskem.“
JIZERSKÁ NADĚJE
Každopádně ale vzroste význam „malých“
nezávislých médií a samozřejmě médií veřejnoprávních. Obě skupiny čeká těžký boj.
Veřejnoprávní média v něm jsou sama sobě
paradoxně nejtvrdším nepřítelem, ale s trochou
podpory a s vytrvalou houževnatostí mohou zlé
časy přežít.
Malá média to budou mít horší. Nabízí se asi
jediná možnost, jak mohou vydržet: začít se slučovat a pak vystavět paywall. Velkou budoucnost
před sebou aspoň podle mě mají nově vznikající
poctivá regionální média.
Třeba dvojice zkušených novinářů Tomáš Tesař a Jan Stránský odešla z Prahy na dálný český
sever a v chumelenicích Jizerských hor založila
Liberecké zprávy. Nechci se pouštět do věštění,
ale řekl bych, že právě tohle je cesta k obnově
důvěry v média. Možná jediná, kdo ví.
03
Foto: LIBRESHOT
Ondřej Fér
šéfredaktor