Na palubě

divná nálada

Obvykle se věci mají tak, že poté, co pracovní

volno svým trváním překročí jistou limitní

hranici, dostaví se po návratu k pracovním

povinnostem stav jisté demoralizace. Potkalo

mě to taky. Když jsem na začátku ledna přišel do

prázdné a pohaslé redakce, zmocnila se mě těžko popsatelná tíseň a nejistota. To je stav, který

mívá v zásadě jen několik řešení.

Dát si jednoho a více panáků, což je pro abstinenta k ničemu, nemluvě o tom, že dřív nebo

později stejně vystřízlivíte.

Navštívit terapeuta, což je ošidné, protože

terapeut se pravděpodobně nachází ve stejně

zbídačelém stavu jako vy.

A pak je tu nepopulární varianta: prostě to

vydržet, přežít, rozchodit to.

NERVOZITA A MILIARDY

▲

Dvojice zkušených

novinářů Tomáš Tesař

a Jan Stránský si založila

vlastní Liberecké zprávy.

Pod Ještědem se možná

rodí budoucnost médií.

Nám se to v redakci nakonec povedlo, nedá se ale

říct, že by ve stejném stavu byla celá branže. Ze

schůzek a různých setkání, které jsem na začátku roku absolvoval, mám dojem, že novoroční

pocit nejistoty a neurčité nervozity nepolevuje.

Začněme od médií: Jako obvykle se řeší, že

„určitě“ budou na prodej Lidové noviny, tím

se netřeba nadále zabývat. Podstatné je, že

k nějakým výrazným vlastnickým přesunům

v dohledné době jednoznačně dojde. Je jenom

otázka času, kdy současným českým vlastníkům

dojde, že jim média nepřinesla to, co si od nich

při nákupu slibovali.

Média coby pověstný atomový kufřík nebo

ochranný deštník prostě nefungují. Funguje

pouze to, že se jednotliví kapitáni ekonomiky

prostřednictvím svých deníků, časopisů, rádií

a televizí mohou držet pod krkem v nekonečném

EDITORIAL

Dobrý den

a týden

šachu. Trvalost takového vztahu je omezená,

specifický stav ozbrojeného příměří lze udržet

i bez toho, aby bylo nutné udržovat na vlnách

zatékající mediální Titaniky.

Neříkám, že to bude co nevidět, ale dřív nebo

později přijde okamžik, o kterém starý dobrý

Kunczik mluvil jako o „simultánním zbavení se

aktivit.“

Otázka je, kdo budou kupci. A vůbec není

vyloučeno, že až poznáme jejich jména, budeme

na současné vlastníky velkých mediálních domů

ještě vzpomínat se slzou v oku. Neříkám ani, že

se velký mediální majetkový třesk uskuteční

ještě tento rok, spíš si troufnu tipnout, že si letošek budeme pamatovat jako „rok před velkým

třeskem.“

JIZERSKÁ NADĚJE

Každopádně ale vzroste význam „malých“

nezávislých médií a samozřejmě médií veřejnoprávních. Obě skupiny čeká těžký boj.

Veřejnoprávní média v něm jsou sama sobě

paradoxně nejtvrdším nepřítelem, ale s trochou

podpory a s vytrvalou houževnatostí mohou zlé

časy přežít.

Malá média to budou mít horší. Nabízí se asi

jediná možnost, jak mohou vydržet: začít se slučovat a pak vystavět paywall. Velkou budoucnost

před sebou aspoň podle mě mají nově vznikající

poctivá regionální média.

Třeba dvojice zkušených novinářů Tomáš Tesař a Jan Stránský odešla z Prahy na dálný český

sever a v chumelenicích Jizerských hor založila

Liberecké zprávy. Nechci se pouštět do věštění,

ale řekl bych, že právě tohle je cesta k obnově

důvěry v média. Možná jediná, kdo ví.

03

Foto: LIBRESHOT

Ondřej Fér

šéfredaktor