Oslaveno máme, jedeme dál

Už tu zase byl. Mezinárodní den žen, kdy by celé lidstvo mělo oslavovat tu jeho ve skutečnosti silnější polovinu. 

Dámy snad prominou můj cynismus, ale to je kvůli prazážitkům, které mám s MDŽ spojené. Třeba první, co mě napadne, je nutnost sehnat karafiát pro soudružku učitelku. Pak taky nástěnky, které na pár dní změní svou podobu. Teď se nástěnky už nezdobí. Spíš se květinami, přáními a hlubokými lidskými příběhy zasypou zdi na sociálních sítích. Udělají se průzkumy o tom, co mají ženy rády. Napíšou se články o tom, po čem ženy touží. A snad jim to i někdo koupí. V práci se roznesou… že by karafiáty? Oslaveno, jedeme dál. 

Stačí to? Pár dní před MDŽ vyšel přehled o mzdách. Překvapuje někoho, že ženy pořád berou méně? Minimálně v mediánech se ten rozdíl pořád zhoršuje. Jestliže koncem loňského roku braly ženy o takřka 13 procent méně, teď je to o více než 16 procent. Ve srovnání s muži je tempo růstu méně než poloviční. Jasně, má na to vliv obsazenost různě placených pozic, individuální schopnost se prosadit a tak dále. Pořád mám ale pocit, že šéfové roznesou karafiáty a s pocitem poctivě odvedené práce se vrátí ke spokojenému opravování naprasklých skleněných stropů. Nebo se pletu? A vůbec — roznášely se letos karafiáty v pátek,nebo v pondělí, když MDŽ připadl na sobotu? Nebo ani to? 

Jakub Křešnička 

redaktor