Platón,
soudružky
a dívenky
Ostatně se domnívám, že bychom si ušetřili
spoustu zbytečného mudrování, kdybychom
si pořádně přečetli Platónovy dialogy. A když
už bychom je četli, mohli bychom také zkusit
nechat jejich poselství, aby zaklepalo na brány
naší mysli. Potíž je, že naše vědomí je pod per‑
manentním kobercovým náletem informačních
vjemů. Abychom se z nich nezbláznili, podvědo‑
mě je filtrujeme. Vnímáme většinou jen to, s čím
se intuitivně chceme ztotožnit. To pochopitelně
a předvídatelně vede k vytváření uzavřených,
pouze složitě prostupných sociálních bublin.
A co je horší, naše schopnost přistupovat ke svě‑
tu kolem nás kriticky a zkoumat ho z nečekaných
perspektiv postupně mizí.
SLOVA A JEJICH POVAHA
▲
Už Platón věděl, jak
křehká slova jsou. Napsal
o tom celý jeden dialog,
ale nezdá se, že by ho
novináři znali. Bohužel.
Můžete mi klidně říkat Kasandro, ale obávám se,
že mizící schopnost vnímat představuje největší
ohrožení toho, čemu hrdě a majetnicky říkáme
naše civilizace. Zajímavé na tom je, že o mizení
kritických schopností se nejviditelněji snaží lidé,
kteří se označují za konzervativce – a to ve jménu
záchrany „naší civilizace“ a jejích „tradic.“
Jedna z velkých bitev tohoto pitoreskního boje
se odehrává o jazyk. A jsme zpátky u starého
vousáče Platóna a jeho dialogu jménem Kratylos.
Ten je obecně považován za nejsložitější část
Platónova díla – aby také ne, vždyť pojednává
o významu slov. Antický filozof předkládá tezi,
podle níž neexistuje možnost, aby slova trvale
dokázala žít bez povahy. A povahu jim dává spo‑
lečná zkušenost společenstva, které je používá.
Lidé, kteří se ve veřejném prostoru vydávají
za konzervativce, trpí zvláštní nemocí. Na jedné
straně vcelku správně tvrdí, že údajná politická
EDITORIAL
Dobrý den
a týden
korektnost svou snahou o neutrální pojmeno‑
vání deformuje řeč. Současně ale dělají všechno
pro to, aby bylo nezbytné se o neutralitu snažit.
Společná zkušenost nám říká, že pokud bílý
křesťanský heterosexuál Roman Joch označí
ministryni práce a sociálních věcí Janu Ma‑
láčovou za „dívenku,“ neskládá tím poklonu
jejímu mládí, ale chce ji ponížit. Pokud tedy pan
Joch „konzervativně“ bojuje proti neutrálnímu
jazyku, bere se zejména za svou vlastní možnost
infantilizovat kohokoliv, kdo mu právě nepřijde
dostatečně tradiční.
DVOJÍ METR
Mizérie dneška spočívá v tom, že se do znásilňo‑
vání jazyka s gustem pouštějí i lidé, kteří by jeho
čistotu a ano, korektnost, měli střežit jako oko
v hlavě. Ano, tím myslím novináře. Ono je samo‑
zřejmě hrozně snadné tepat do Jiřího Ovčáčka,
za to, že se jeho veřejné projevy skládají v zásadě
z řady podpásovek. Neměl bych to kolegům za
zlé, kdyby se toho samého vyvarovali. Jenže
branže zcela očividně vzdala snahu držet aspoň
v základních věcech pospolu.
Jedna novinářka nedávno Ovčáčkovi vzká‑
zala, že pokud se jí neomluví za to, že o ní mluví
jako o soudružce, podá na něj trestní oznámení.
Novinářská obec jí za to zatleskala. Pár dní poté
jiný novinář označil za soudružku exministryni
Kateřinu Valachovou. Zkouším si představit, co
by se stalo, kdyby Valachová trestním oznáme‑
ním pohrozila právě tomuto novináři. Měla by na
to stejné právo jako žurnalistka, která má v plánu
pohnat k soudu Ovčáčka. Jen by se pravděpodob‑
ně místo potlesku spustila bouře rozhořčení nad
tím, že politička kriminalizuje žurnalistu.
Kdybych tedy mohl přednést jedno doporuče‑
ní, než do éteru vypustíme nějaké ty dívenky či
soudružky, pojďme si přečíst Platóna. Vyhneme
se tak různému mrzení.
03
Foto: TFT
Ondřej Fér
šéfredaktor