Platón,

soudružky

a dívenky

Ostatně se domnívám, že bychom si ušetřili

spoustu zbytečného mudrování, kdybychom

si pořádně přečetli Platónovy dialogy. A když

už bychom je četli, mohli bychom také zkusit

nechat jejich poselství, aby zaklepalo na brány

naší mysli. Potíž je, že naše vědomí je pod per‑

manentním kobercovým náletem informačních

vjemů. Abychom se z nich nezbláznili, podvědo‑

mě je filtrujeme. Vnímáme většinou jen to, s čím

se intuitivně chceme ztotožnit. To pochopitelně

a předvídatelně vede k vytváření uzavřených,

pouze složitě prostupných sociálních bublin.

A co je horší, naše schopnost přistupovat ke svě‑

tu kolem nás kriticky a zkoumat ho z nečekaných

perspektiv postupně mizí.

SLOVA A JEJICH POVAHA

▲

Už Platón věděl, jak

křehká slova jsou. Napsal

o tom celý jeden dialog,

ale nezdá se, že by ho

novináři znali. Bohužel.

Můžete mi klidně říkat Kasandro, ale obávám se,

že mizící schopnost vnímat představuje největší

ohrožení toho, čemu hrdě a majetnicky říkáme

naše civilizace. Zajímavé na tom je, že o mizení

kritických schopností se nejviditelněji snaží lidé,

kteří se označují za konzervativce – a to ve jménu

záchrany „naší civilizace“ a jejích „tradic.“

Jedna z velkých bitev tohoto pitoreskního boje

se odehrává o jazyk. A jsme zpátky u starého

vousáče Platóna a jeho dialogu jménem Kratylos.

Ten je obecně považován za nejsložitější část

Platónova díla – aby také ne, vždyť pojednává

o významu slov. Antický filozof předkládá tezi,

podle níž neexistuje možnost, aby slova trvale

dokázala žít bez povahy. A povahu jim dává spo‑

lečná zkušenost společenstva, které je používá.

Lidé, kteří se ve veřejném prostoru vydávají

za konzervativce, trpí zvláštní nemocí. Na jedné

straně vcelku správně tvrdí, že údajná politická

EDITORIAL

Dobrý den

a týden

korektnost svou snahou o neutrální pojmeno‑

vání deformuje řeč. Současně ale dělají všechno

pro to, aby bylo nezbytné se o neutralitu snažit.

Společná zkušenost nám říká, že pokud bílý

křesťanský heterosexuál Roman Joch označí

ministryni práce a sociálních věcí Janu Ma‑

láčovou za „dívenku,“ neskládá tím poklonu

jejímu mládí, ale chce ji ponížit. Pokud tedy pan

Joch „konzervativně“ bojuje proti neutrálnímu

jazyku, bere se zejména za svou vlastní možnost

infantilizovat kohokoliv, kdo mu právě nepřijde

dostatečně tradiční.

DVOJÍ METR

Mizérie dneška spočívá v tom, že se do znásilňo‑

vání jazyka s gustem pouštějí i lidé, kteří by jeho

čistotu a ano, korektnost, měli střežit jako oko

v hlavě. Ano, tím myslím novináře. Ono je samo‑

zřejmě hrozně snadné tepat do Jiřího Ovčáčka,

za to, že se jeho veřejné projevy skládají v zásadě

z řady podpásovek. Neměl bych to kolegům za

zlé, kdyby se toho samého vyvarovali. Jenže

branže zcela očividně vzdala snahu držet aspoň

v základních věcech pospolu.

Jedna novinářka nedávno Ovčáčkovi vzká‑

zala, že pokud se jí neomluví za to, že o ní mluví

jako o soudružce, podá na něj trestní oznámení.

Novinářská obec jí za to zatleskala. Pár dní poté

jiný novinář označil za soudružku exministryni

Kateřinu Valachovou. Zkouším si představit, co

by se stalo, kdyby Valachová trestním oznáme‑

ním pohrozila právě tomuto novináři. Měla by na

to stejné právo jako žurnalistka, která má v plánu

pohnat k soudu Ovčáčka. Jen by se pravděpodob‑

ně místo potlesku spustila bouře rozhořčení nad

tím, že politička kriminalizuje žurnalistu.

Kdybych tedy mohl přednést jedno doporuče‑

ní, než do éteru vypustíme nějaké ty dívenky či

soudružky, pojďme si přečíst Platóna. Vyhneme

se tak různému mrzení.

03

Foto: TFT

Ondřej Fér

šéfredaktor