Platón, soudružky a dívenky

Ostatně se domnívám, že bychom si ušetřili spoustu zbytečného mudrování, kdybychom si pořádně přečetli Platónovy dialogy. A když už bychom je četli, mohli bychom také zkusit nechat jejich poselství, aby zaklepalo na brány naší mysli. Potíž je, že naše vědomí je pod per‑ manentním kobercovým náletem informačních vjemů. Abychom se z nich nezbláznili, podvědo‑ mě je filtrujeme. Vnímáme většinou jen to, s čím se intuitivně chceme ztotožnit. To pochopitelně a předvídatelně vede k vytváření uzavřených, pouze složitě prostupných sociálních bublin. A co je horší, naše schopnost přistupovat ke svě‑ tu kolem nás kriticky a zkoumat ho z nečekaných perspektiv postupně mizí.

SLOVA A JEJICH POVAHA

▲ Už Platón věděl, jak křehká slova jsou. Napsal o tom celý jeden dialog, ale nezdá se, že by ho novináři znali. Bohužel.

Můžete mi klidně říkat Kasandro, ale obávám se, že mizící schopnost vnímat představuje největší ohrožení toho, čemu hrdě a majetnicky říkáme naše civilizace. Zajímavé na tom je, že o mizení kritických schopností se nejviditelněji snaží lidé, kteří se označují za konzervativce – a to ve jménu záchrany „naší civilizace“ a jejích „tradic.“ Jedna z velkých bitev tohoto pitoreskního boje se odehrává o jazyk. A jsme zpátky u starého vousáče Platóna a jeho dialogu jménem Kratylos. Ten je obecně považován za nejsložitější část Platónova díla – aby také ne, vždyť pojednává o významu slov. Antický filozof předkládá tezi, podle níž neexistuje možnost, aby slova trvale dokázala žít bez povahy. A povahu jim dává spo‑ lečná zkušenost společenstva, které je používá. Lidé, kteří se ve veřejném prostoru vydávají za konzervativce, trpí zvláštní nemocí. Na jedné straně vcelku správně tvrdí, že údajná politická

EDITORIAL

Dobrý den a týden korektnost svou snahou o neutrální pojmeno‑ vání deformuje řeč. Současně ale dělají všechno pro to, aby bylo nezbytné se o neutralitu snažit. Společná zkušenost nám říká, že pokud bílý křesťanský heterosexuál Roman Joch označí ministryni práce a sociálních věcí Janu Ma‑ láčovou za „dívenku,“ neskládá tím poklonu jejímu mládí, ale chce ji ponížit. Pokud tedy pan Joch „konzervativně“ bojuje proti neutrálnímu jazyku, bere se zejména za svou vlastní možnost infantilizovat kohokoliv, kdo mu právě nepřijde dostatečně tradiční.

DVOJÍ METR

Mizérie dneška spočívá v tom, že se do znásilňo‑ vání jazyka s gustem pouštějí i lidé, kteří by jeho čistotu a ano, korektnost, měli střežit jako oko v hlavě. Ano, tím myslím novináře. Ono je samo‑ zřejmě hrozně snadné tepat do Jiřího Ovčáčka, za to, že se jeho veřejné projevy skládají v zásadě z řady podpásovek. Neměl bych to kolegům za zlé, kdyby se toho samého vyvarovali. Jenže branže zcela očividně vzdala snahu držet aspoň v základních věcech pospolu. Jedna novinářka nedávno Ovčáčkovi vzká‑ zala, že pokud se jí neomluví za to, že o ní mluví jako o soudružce, podá na něj trestní oznámení. Novinářská obec jí za to zatleskala. Pár dní poté jiný novinář označil za soudružku exministryni Kateřinu Valachovou. Zkouším si představit, co by se stalo, kdyby Valachová trestním oznáme‑ ním pohrozila právě tomuto novináři. Měla by na to stejné právo jako žurnalistka, která má v plánu pohnat k soudu Ovčáčka. Jen by se pravděpodob‑ ně místo potlesku spustila bouře rozhořčení nad tím, že politička kriminalizuje žurnalistu. Kdybych tedy mohl přednést jedno doporuče‑ ní, než do éteru vypustíme nějaké ty dívenky či soudružky, pojďme si přečíst Platóna. Vyhneme se tak různému mrzení.

03

Foto: TFT

Ondřej Fér šéfredaktor