Strana 7
agentury tvoří marži? Prodávají lidskou
práci. Avydělávají na rozdílu mezi tím,
kolik účtují klientovi, akolik platí za čas
lidem. Jeden člověk pracuje pro dva ivíce
klientů. Klienti si zaplatili za celý tým, ale
agentura svým lidem zaplatí úvazek jen
jeden. To mě fakt irituje.
Co bys řekl těm CEO agentur,
kdybyste seděli ujednoho stolu?
Zeptal bych se: What’syour business
model? Jako vážně to chcete takhle dělat
donekonečna? Kde máte princip férové
odměny?
Ve Stratforce.one je to jak?
Tak na to jsem strašně pyšný — my to
takhle neděláme. Máme klienty, se který-
mi máme projektovou sazbu ibonusový
systém — ačasto je ten bonus větší než
ta základní část. Když to dobře dopad-
ne, dostaneme zaplaceno za výsledek.
Alidi jsou zaplaceni fér — 100 procent
jejich práce. Dnes mi zrovna volal někdo
snovým projektem. Ale nebyl to velký
klient. Říkal jsem mu: „Hele, pokud na
tom máme dělat, musím na to najít další
posilu“. Akdyž chci někoho najít, tak
mu musím dát jistotu — že to není práce
na měsíc. Aže si vydělá. Tak jsem se ho
zeptal: „Jste na to opravdu připraveni? Je
to pro vás důležité“? Odpověděl, že zatím
ne. Ajá řekl: „Fajn. Zavolejte, až budete
vědět, že to opravdu chcete.“ Nechci
knám totiž najmout někoho skvělého,
přesvědčit ho, že to má smysl — aza měsíc
mu říct, že klient si to rozmyslel. Je to pro-
pojené stím, co jsme říkali na začátku:
chci, aby lidi vnašem týmu věřili tomu,
co děláme. Aby to pro ně nebyla jen
práce, ale přesvědčení.
Jenže pak je tady nastavená kultura
neustálého tendrování – aco jsem
voboru, těch 25 let, tak se na tom
nic moc klepšímu nezměnilo.
Je to tak, už když jsem vroce 2006 odchá-
zel do Ruska, slyšel jsem slovo tendr
minimálně dvakrát denně. Teď to bude
asi stejné…
Je ztoho cesta ven?
Je. My jsme ztoho utekli. Od té doby, co
jsem odešel zNew Yorku, jsem sice dostal
několik nabídek zúčastnit se tendru,
ale pokaždé jsem slušně odmítl asvé
„ne“ doprovodil ještě otázkou: „Proč
vlastně ten tendr děláte?“ Ateď mluvím
ke všem, co tendrují: pokud víte, co vás
trápí, ahledáte někoho, ským to můžete
vyřešit — člověka skapacitou aschop-
nostmi — tak si sním sedněte. To vám
tabulka neukáže. Tabulka vám neřekne,
jestli ten člověk opravdu pochopí váš
problém anajde cestu, jak ho vyřešit.
Kolik tendrů dopadlo špatně, ikdyž
tabulky aprezentace vypadaly dokonale?
Hodně. Takže když mi dnes někdo řekne
„tendr“, nezavěsím — ale řeknu: „Děkuji,
ale to já nedělám.“ Amožná iproto jsou
moje vztahy sklienty tak hluboké — pro-
tože nebyly transakční. Byly od začátku
založeny na důvěře: někoho něco trápí
achce to řešit. Klienti cítí, že když jde
Radim Svoboda spát, tak otom problému
přemýšlí. Nepřemýšlí otom, kolik to při-
nese agentuře vtabulce, protože žádnou
nemá.
Jsou značky, které tendrují
třeba každé tři roky. Ajde ovelké
rozpočty…
No, nemám zájem. Anavíc je to úplně
zbytečné. Pokud se bavíme obrandové
komunikaci, postupem času se tvoří něja-
ké smysluplné „assety“, značka se začne
cv
Radim Svoboda
Do světa marketingu vstoupil
v90. letech na straně zadavatele
jako brand manažer ve skupině
Kraft Jacobs Suchard, později
působil jako brand manažer
Coca-Coly. Pak už ho získali
do pražské Leo Burnett. První
nabídku přitom odmítl stím,
že „neví, jak se dělá reklama“.
Nakonec pracoval vagenturách
vPraze, Budapešti, Moskvě,
Chicagu nebo nyní vNew Yorku.
Dnes jako strategický konzultant
ve vlastní poradenské firmě
Statforce.one radí globálním
ičeským firmám, že marketing
má stejnou zodpovědnost za
úspěch firmy, jako její CEO.
MARKETING & MEDIA