Strana 9
aučili se jeden od druhého, lidstvo by
bylo mnohem silnější. Ato je přesně
důvod, proč mě baví marketing. Protože
ti ukazuje rozdíly — azároveň tě nutí
hledat, co máme společného. Dělal jsem
třeba vAsii — Japonci, Korejci — každý
úplně jiný. Amerika versus Mexiko —
totální kontrasty. Člověk by se ztoho
mohl zbláznit, kdyby chtěl udělat jednu
univerzální strategii. Pokud někdo
řekne: „But we are dierent,“ — neroz-
poruji mu to. Mou zodpovědností je
hledat něco smysluplného aspolečného.
Ale ty ses ptala na to, jaká mentalita je
mi blízká — nejvíc mě přitahují lidé, kteří
neřeší, odkud kdo je. Kteří jsou otevře-
ní. VAmerice mi bylo dobře — tedy když
se ještě podporovala rovnost adiverzita.
Bylo jedno, odkud jsi, jakou máš barvu
pleti, přízvuk. Důležité bylo, co přinášíš
týmu. Já jsem najímal lidi zrůzných kul-
tur asrůznými názory — měl jsem nejvíc
mezinárodní tým vcelé centrále. Abyl
jsem na to hrdý.
Jak vidíš Česko?
Jsem Čech ajezdím sem jako Čech. Ale
vadí mi, jak jsme málo otevřeni. Pohrdá-
me jinakostí. Místo toho, abychom řekli:
„Vítejte! Co nám přinášíte?“ Ato nemu-
sím chodit daleko — ivblízkém okolí
občas slyším xenofobní označení. Nikdo
nás nenutí souhlasit se vším, co vjiných
kulturách vidíme, ale to neznamená, že
se nemáme navzájem inspirovat těmi
dobrými věcmi, učit se znich to, co dělá
kulturu silnou. VKostarice třeba nevědí
moc oEvropě. Ale jsou otevřeni informa-
cím. Neberou to tak, že „my víme nejlíp“.
Spíš řeknou: „OK, máme svoje pravidla,
ale ukaž nám, co umíš.“ Ato je skvělý
postoj. Přál bych si, aby se ktomu Česko
přiblížilo.
Zmíněný odklon od DEI Diversity,
Equality, Inclusion) hodnot zasahuje
vAmerice iagenturní svět?
Samozřejmě. Otom bych mohl mluvit
další hodinu. Najednou všichni zahazují
svá pravidla, jako by nikdy neexisto-
vala. Dělali jsme to tedy proto, že jsme
tomu věřili, nebo proto, že se to zrovna
nosilo? DEI není módní doplněk! Je
to způsob, jak chápat svět apracovat
slidmi, kteří ho vidí jinak než my. Apři-
nášet tak inovace. Lidem zmarketingu
bych vzkázal: přestaňte pracovat ve
rmách, které házejí svoje hodnoty přes
palubu. Nejde oto, co teď aktuálně rmy
potřebují, ale oto, jaký svět chceme
mít. Podpora diverzity přece nespočívá
vtom, že najednou všechno překopeme.
Je to otevření prostoru lidem, kteří by
jinak nikdy nedostali příležitost. Atohle
říkám zvlastní zkušenosti: když máš
otevřený systém, ve kterém se lidé cítí
být slyšeni, tak se ti vrátí něco neu-
věřitelného. Diverzita má obrovskou
sílu. Avnašem byznysu — marketingu
akomunikaci — je to naprosto zásadní.
Pracujeme smotivacemi, srůznými
kulturami, se specickými potřebami
cílových skupin. Marketéři by měli být
zvědaví, prahnout po poznání. Kdo
tu jasnou potřebu nevidí, je podle mě
úplný blázen.
Takže zvědavost je to, co tě žene
dopředu?
Ano. Myslím, že je to asi ten největší
hybný faktor. Samozřejmě ten motor má
víc součástek, ale zvědavost je klíčová.
Atak to mám iteď vtýmu Stratforce.one.
Tu jsi zakládal jako alternativu
ktradičním agenturám?
Ne, rozhodně ne. Dokonce doufám, že
některým agenturám můžu ipomoci.
Stratforce.one vznikla úplně jinak — lidé
za mnou začali chodit se stejným typem
zadání: „Pomoz nám růst. Pomoz nám
být relevantní. Pomoz nám sbyzny-
sem.“ Ajá tu marketingovo-byznysovou
problematiku znám. Dělal jsem ji třicet
let. Pořád mi někdo říkal: „Založ si svoji
agenturu.“ Ajá se ptal: „Proč? Vždyť je
tady tolik skvělých agentur.“ Ale pak
jsem zjistil, že nemusím zakládat agentu-
ru, abych mohl dělat, co mě baví. Nechtěl
jsem stavět rmu skancelářemi, auty
a„overheady“. Chtěl jsem postavit tým.
Afunguje nám to.
Adá se to zvládat selegancí –
nebýt tady, apřitom dělat byznys
vČesku?
To je velké dilema. Nechci se vzdát
klientů ve Státech — miluju to multi-
kulturní pozadí. Kdybych dělal jenom
vČesku, časem bych asi otupěl. Přestal
bych vidět trendy zAmeriky nebo Asie.
Ale znamená to také trávit spoustu času
vletadle. VPraze jsem nejméně jednou
za měsíc, vAmerice podobně. Akdyž
zrovna necestuji, tak sedím vKosta-
rice vmém domě uprostřed džungle
apřemýšlím. Hledám data, insighty,
strategie, nápady. Mimo ruch velkoměs-
ta, mimo řev sanitek, bez kafe vsedm
ráno ve Starbucks. Mám sice plný diář,
ale mám ičas myslet, ato je základ.
My vtomhle byznysu potřebujeme čas
na soustředění. Kalendáře máme plné
schůzek aprezentací, anikdo už nemá
kdy něco kvalitního vytvořit. Když mi
vpracovním shonu někdo zavolá azeptá
se „Nemáš čas?“ — říkám: „Možná bych
ho našel, ale bez klidné hlavy ti stejně
nepomůžeme. Potřebujeme přemýšlet.
Nelze jen dělat.“■
Inzerce
Světová elita
marketingu,PR
akomunikace
25.11.2025
Mary Beth West
PR whistleblowerka,
autorka, zakladatelka
The #PRethics
Community (USA)
Zkušená PR
poradkyně oetické
komunikaci říká:
Jde to, ale dře to.
MARKETING & MEDIA