Mám ponaučení

Tak schválně: je tu někdo, kdo se na LinkedIn ještě nevyjádřil k nové identitě Česka? 

Ale vážně. I kdyby k tomu řekli aspoň jedno slovo všichni z branže, je to dobře. Protože tohle je velké! Fakt velké! A ne až tak kvůli návrhu samotnému, který je samozřejmě skvělý, ale kvůli tomu, jak potřeba to už strašně dlouho bylo. Všichni to plně doceníme časem. 

Když už si na to, že můžou mít svou vlastní identitu, zvykla i okresní města a městské čtvrti — poslední roky na nás vykouklo nové logo určitě jednou za měsíc — má ji konečně i český stát. A uspokojující na tom všem je, že ji nenavrhl žádný grafik z pokojíčku, jehož schopnosti v Canvě nebo v Powerpointu dokázala prozatím ocenit jen místní školka či hospoda. 

Už jsme si v průběhu let zvykli, že téměř cokoli, co se k nám dostalo ze strany státní správy a mělo mít nějakou grafickou podobu, vzbudilo rozhořčení či smích. Teď přišla ale úleva. Ono je to hezké! Fakt. Je to moderní, srozumitelné, zapamatovatelné. Tato vizuální identita zcela jistě podpoří důvěru ve stát a lidem pomůže snadněji se orientovat. 

I když jsem od začátku projektu držela palce a možná to bylo cítit i z rozhovoru, který jsme k tomu vedli s Markem Pyszkem z MZV (MAM 51/2024), musím se k něčemu přiznat. Spíše jsem tomu nevěřila. Výsledek mi otevřel oči a jsem za to ráda. Mám ponaučení: stále má smysl pustit se do projektu, který se ze začátku ostatním zdá bláhový, a snažit se ho dotáhnout do konce. 

Gratuluji všem, kdo se na tom podíleli, ne jen vítěznému studiu Najbrt. Je to dobrý příklad pro nás všechny. Teď celému týmu přeji hodně štěstí v přesvědčování veřejnosti, ale i té paní sekretářce na úřadu práce v Novém Jičíně, aby na chodbě vyměnila nástěnku. Snad to do voleb stihne. 

Radana Čechová 

Šéfredaktorka