Marketing & Media

Časopis Marketing a Media je prestižním a vlivným oborovým médiem.

Strana 8

padlo, musíte přitvrdit, další nadávka

pak zní „jsi smradlavý pokakánek“. Apak

„jsi tlustý smradlavý pokakánek“, atak

dál… Astejně je to se skandály. Politické

skandály jsou staré jako politika sama.

Co je ale nové, je ten ohromný objem

médií, která je pokrývají. Atak když se

pořád dokola opakuje „poslanec byl při-

stižen“, „premiér udělal to ato“, přestává

nás to znepokojovat. Reagujeme jen na ty

větší, aještě větší skandály. Přestáváme

vnímat, co je skutečně důležité, apře-

stáváme rozlišovat mezi tím, co bychom

měli jako voliči morálně posuzovat, aco

je jen zbytečný „humbuk“.

Zjakého důvodu ale někteří politici

skandály ustojí, zatímco jiní kvůli

nim musí svou kariéru ukončit?

Myslím, že vtom hraje roli lidská povaha.

Pokud někdo umí přiznat vlastní chybu,

veřejnost to často ocení. Ale když se

někdo tváří jako morální autorita, jako

někdo, kdo soudí ostatní apovažuje se

za bezúhonného, apak je přistižen při

něčem špatném, to je skandál. Naopak

pokud někdo osobě otevřeně říká:

„takový prostě jsem, berte to nebo ne,“

veřejnost to bere jinak.

Ovlivňuje pohlaví to, jak veřejnost

vnímá morální selhání politiků?

Velmi výrazně. Vmé první knize opoli-

tických skandálech se má koleyně,

socioložka zaměřila právě na to, jak

rozdílně se zachází se ženami amuži

vpolitice. Ajedním zopravdu zajíma-

vých zjištění bylo, jak málo žen se do

skandálů vůbec zaplete. Anení to proto,

že by ženy byly lepší než muži, ale je

jich vpolitice méně. Aještě důležitější

je to, že ženy vědí, že si skandál nemo-

hou dovolit. Ten genderový aspekt je

zásadní.

Proč tomu tak je?

Od žen očekáváme, že budou mateřské,

laskavé, že nebudou mít výraznou sexu-

alitu, že nebudou chamtivé, atedy že

nebudou krást veřejné prostředky. Když

už se ale něco takového stane, veřejnost

je posuzuje daleko přísněji. Akdyž to

rozšíříme ina politiku obecně, ženy jsou

svázané představami společnosti otom,

jaké „mají být“. Amuži taková omezení

často nemají. Je to nespravedlivé, ale

hluboce zakořeněné.

Jednu ze svých knih jste věnovala

politické satiře ahumoru. Jakou

vtom všem hrají roli?

Opravdu jsem si to psaní užila, bylo

to zábavné, mnohem radostnější než

spousta jiných témat. Smát se ausmí-

vat je přirozeně příjemnější než cokoli

jiného. Satira má vpolitice specickou

roli. Vrámci humoru můžete velmi

vážná témata zabalit do vtipu askrze

ironii anadsázku je zpřístupnit širšímu

publiku. Satira tedy pomáhá upozornit

na morální selhání politiků, zesiluje důle-

žitost problému. Ale někdy má iopačný

efekt, může totiž vést kcynismu. Přesto

její hlavní přínos spočívá vtom, že bere

vážné téma adělá ho stravitelnějším.

Aprávě proto si tolik lidí oblíbilo získávat

politické informace zhumorných formá-

tů, mají pocit, že je to lehčí, ale přitom

jim to stále něco sděluje.

Vposledních letech se stále více

zlepšují technologie jako deepfaky

aumělá inteligence obecně. Mění to

samotnou povahu skandálů?

Myslím, že se tu velmi rychle odehraje

několik zásadních věcí. Jednou znich je,

že se začnou objevovat AI generované

fotograe politiků, které mají být skan-

dální, ale nebudou pravdivé. To způsobí

zahlcení veřejného prostoru obrazy,

které budou falešné. Výsledkem bude

rostoucí cynismus. Lidé začnou pochy-

bovat ovšem, co vidí. Tohle podle mě

povede kdalšímu oslabení důvěry vpoli-

tiky, vnovináře, ve zprávy obecně. Ato

je děsivý, hluboce znepokojivý vývoj.

Budeme se stím muset jako společnost

nějak vyrovnat.

Kde podle vás leží hranice mezi

veřejným zájmem ačistým

senzacionalismem?

Chytit pozornost publika je dnes napros-

to zásadní, vždycky to vžurnalistice

důležité bylo, ale dnes, véře totální kon-

kurence, bojuje každý skaždým. Anejen

sostatními novináři. Soutěžíte skaž-

dou stránkou Shakespeara, skaždým

natočeným lmem, seriálem, videem,

komiksem. Všechno máme dnes vmobi-

lu, okamžitě dostupné. To znamená, že

vboji opozornost musí být obsah stále

výraznější, aby si ho někdo vůbec všiml.

Senzacechtivost tu byla vždy, ivdobě

tištěných novin. Už tehdy měly titulní

strany velké titulky svykřičníky, aby

přitáhly čtenáře knákupu. To není nic

nového. Jenže rozdíl je vtom, že dnes

máme omezenou kapacitu pozornosti,

ale neomezený výběr. Ato je zásadní

proměna. Senzacionalismus podle mě

poroste, dokud se nenaučíme, jak se

vtomhle novém informačním prostředí

pohybovat.

Je vůbec možné znovu vybudovat

důvěru veřejnosti vmédia vdobě,

kdy zprávy oskandálech ovládají

mediální prostor?

Myslím, že jako publikum bychom se

měli naučit „neskočit na návnadu“. Právě

proto se titulkům, které ve čtenářích

vyvolávají pocit „tohle musím otevřít,

tohle je určitě skandál“, říká clickbait.

Takže část odpovědnosti leží na nás.

Musíme si najít způsob, jak fungovat

vekonomice pozornosti, aniž bychom se

nechávali ovládat jen zábavou, senzací

ašťavnatými titulky. Potřebujeme také

„hlavní jídlo“, tedy zprávy, které jsou

výživné, důležité avěcně podstatné.

Nejen „dezert“. Myslím, že inovináři

by měli hledat cesty, jak důležité věci

vysvětlovat přístupně, ale bez toho, aby

sklouzli ke skandálům jako kberličce pro

pozornost. Potřebujeme zprávy, které

jsou relevantní amají význam. Všechno

ostatní je jen šum, který bychom se měli

naučit ztlumit, alespoň trochu.

Co byste chtěla vzkázat

profesionálům voblasti médií

akomunikace, kteří se zúčastní

konference Forum Media 2025?

Myslím si, že všichni čelíme podobným

výzvám. Hledáme nejvhodnější způso-

by, jak komunikovat vdobě, kdy je naše

pozornost rozdrobená akonkurence

obrovská. Zároveň máme ispolečné

hrozby. Ale věřím, že právě profesioná-

lové vmédiích po celém světě se mohou

spojit aspolečně tvořit kvalitní obsah,

který je pro veřejnost zásadní. Jsme to

my, kdo formuje sdělení. Adíky tomu

máme moc iodpovědnost. Věřím, že

když budeme spolupracovat anavzájem

si rozumět, dokážeme lidem pomoci

orientovat se vobtížných časech. Aže je

dovedeme ke světu, který bude pozitiv-

nější asmysluplnější. 

Přestáváme vnímat,

co je skutečně

důležité, apřestáváme

rozlišovat mezi tím, co

bychom měli jako voliči

morálně posuzovat,

aco je jen zbytečný

„humbuk“.

8  9

Komunita