EDITORIAL
Padlo by
Vám vhod?
Kdysi jsem ve skříni, kde moje babička nesystematicky, ale o to efektněji skladovala knížky,
našel výtisk Velmi modrých očí od Toni Morrisonové. Protože jsem byl právě ve věku, kdy jsem
nesystematicky, ale o to efektněji četl cokoliv, co
mi právě přišlo pod ruku, schroustal jsem i Oči.
Nemyslím, že jsem tehdy byl schopen pochopit,
o čem první afroamerická nositelka Nobelovy
i Pullitzerovy ceny píše. Přesto ve mně Velmi
modré oči v kongeniálním překladu Michaela
Žantovského ze sedmdesátých let cosi rozechvěly. Minulý týden, když přišla zpráva o smrti
Toni Morrisonové, jsem si díky Petru Fischerovi
a jeho procítěnému nekrologu uvědomil, co ono
rozechvění způsobilo.
Byla to těžko popsatelná bohatost jejího jazyka.
Zdálo se mi, že vypravěčka je těsně u mě a svoje
příběhy vypráví tichým hlasem jen pro mě.
TAJEMSTVÍ JAZYKA
▲
Zesnulá Toni Morrisonová tvrdila, že smyslem
života je vytvářet
jazyk. Naštěstí nečetla
obchodní sdělení…
„Stejně jako Toni Morrisonová mohla svou
nobelovskou řeč před 26 lety naplňovat optimistickým zjištěním, že v jazyce žijeme a přežíváme
i po smrti, můžeme jím teď i my skončit vzpomínku na ni a připojit věty, které se dnes stávají
jejím epitafem: Umíráme. To je možná smysl
života. Ale vytváříme jazyk. To je možná měřítko
našich životů,“ napsal Petr Fischer.
Myslím, že interpretace kolegy Fischera je
zcela přesná, a to mě naplňuje značnou skepsí
ohledně vyhlídek naší společnosti na lepší zítřky.
Žijeme totiž v prostředí, jehož definičním znakem je mimo jiné naprostá zpotvořenost jazyka,
jímž se mezi sebou dorozumíváme.
Každý týden se odněkud dozvím, že ve
společnosti klesá důvěra v to či ono. Voliči nevěří
politikům, zákazníci obchodníkům, zadavatelé
agenturám. Obchodní sdělení jsou jen málokdy
dost přesvědčivá, aby někoho přiměla k nákupu.
Celé to bývá divná hra. Zákazník dostává nálož
bizarních textů, které by ho - brány střízlivě přesvědčily jen o tom, že jejich autorem je porouchaný generátor náhodných slovních řetězců.
„LÉTO SE ZAČÍNÁ výprodejem zalévacích
hadic: super silné, nyní v 60 m provedení!“
„Padlo by Vám vhod ochlazení o 6-8 stupňů?
Ochlazovač vzduchu do pokoje, kanceláře, na
zahradu.“
„ODSTARTOVALI JSME NABÍDKU: grilování se
nepřipeče, dostanete dvě!“
To fakt není tichý hlas vyprávějící jen pro mě,
to je tlampač někde na buzerplacu, do kterého
huláká oligofrenní mamlas.
Jenže přesně takhle vypadají obchodní
sdělení, která nacházím v mailu. U mě končí ve
spamu, ale dovedu si docela živě představit, že
pro spoustu lidí představují jeden z hlavních
způsobů, jak se rozhodovat při nákupech.
ČAU LIDI
Pokud lidi dostatečně dlouho vystavujeme
působení zpotvořeného jazyka, jejich nároky
na komunikaci se změní. Babišovo „čau lidi“
nebo zdvořilý tón, jímž Tomio Okamura na svém
profilu bičuje obscénní vášně, pak mohou znít
jak vábivý zpěv Sirén. Najednou není důležité, co
lidé slyší, ale tón a dikce. Jazyk přestává plnit komunikační roli a stává se zvukem, jehož jediným
kladem je, že je méně nesnesitelný než ostatní.
Chtěl bych se tedy přimluvit, abychom se
pokusili dát jazyku šanci, aby nepřestal být prostředkem dorozumění mezi námi a jimi, mnou
a tebou. Nic dokonalejšího totiž nemáme.
02
Foto: PALATINATE
Ondřej Fér
šéfredaktor