EDITORIAL

Padlo by Vám vhod? Kdysi jsem ve skříni, kde moje babička nesystematicky, ale o to efektněji skladovala knížky, našel výtisk Velmi modrých očí od Toni Morrisonové. Protože jsem byl právě ve věku, kdy jsem nesystematicky, ale o to efektněji četl cokoliv, co mi právě přišlo pod ruku, schroustal jsem i Oči. Nemyslím, že jsem tehdy byl schopen pochopit, o čem první afroamerická nositelka Nobelovy i Pullitzerovy ceny píše. Přesto ve mně Velmi modré oči v kongeniálním překladu Michaela Žantovského ze sedmdesátých let cosi rozechvěly. Minulý týden, když přišla zpráva o smrti Toni Morrisonové, jsem si díky Petru Fischerovi a jeho procítěnému nekrologu uvědomil, co ono rozechvění způsobilo. Byla to těžko popsatelná bohatost jejího jazyka. Zdálo se mi, že vypravěčka je těsně u mě a svoje příběhy vypráví tichým hlasem jen pro mě.

TAJEMSTVÍ JAZYKA

▲ Zesnulá Toni Morrisonová tvrdila, že smyslem života je vytvářet jazyk. Naštěstí nečetla obchodní sdělení…

„Stejně jako Toni Morrisonová mohla svou nobelovskou řeč před 26 lety naplňovat optimistickým zjištěním, že v jazyce žijeme a přežíváme i po smrti, můžeme jím teď i my skončit vzpomínku na ni a připojit věty, které se dnes stávají jejím epitafem: Umíráme. To je možná smysl života. Ale vytváříme jazyk. To je možná měřítko našich životů,“ napsal Petr Fischer. Myslím, že interpretace kolegy Fischera je zcela přesná, a to mě naplňuje značnou skepsí ohledně vyhlídek naší společnosti na lepší zítřky. Žijeme totiž v prostředí, jehož definičním znakem je mimo jiné naprostá zpotvořenost jazyka, jímž se mezi sebou dorozumíváme. Každý týden se odněkud dozvím, že ve společnosti klesá důvěra v to či ono. Voliči nevěří

politikům, zákazníci obchodníkům, zadavatelé agenturám. Obchodní sdělení jsou jen málokdy dost přesvědčivá, aby někoho přiměla k nákupu. Celé to bývá divná hra. Zákazník dostává nálož bizarních textů, které by ho - brány střízlivě přesvědčily jen o tom, že jejich autorem je porouchaný generátor náhodných slovních řetězců. „LÉTO SE ZAČÍNÁ výprodejem zalévacích hadic: super silné, nyní v 60 m provedení!“ „Padlo by Vám vhod ochlazení o 6-8 stupňů? Ochlazovač vzduchu do pokoje, kanceláře, na zahradu.“ „ODSTARTOVALI JSME NABÍDKU: grilování se nepřipeče, dostanete dvě!“ To fakt není tichý hlas vyprávějící jen pro mě, to je tlampač někde na buzerplacu, do kterého huláká oligofrenní mamlas. Jenže přesně takhle vypadají obchodní sdělení, která nacházím v mailu. U mě končí ve spamu, ale dovedu si docela živě představit, že pro spoustu lidí představují jeden z hlavních způsobů, jak se rozhodovat při nákupech.

ČAU LIDI

Pokud lidi dostatečně dlouho vystavujeme působení zpotvořeného jazyka, jejich nároky na komunikaci se změní. Babišovo „čau lidi“ nebo zdvořilý tón, jímž Tomio Okamura na svém profilu bičuje obscénní vášně, pak mohou znít jak vábivý zpěv Sirén. Najednou není důležité, co lidé slyší, ale tón a dikce. Jazyk přestává plnit komunikační roli a stává se zvukem, jehož jediným kladem je, že je méně nesnesitelný než ostatní. Chtěl bych se tedy přimluvit, abychom se pokusili dát jazyku šanci, aby nepřestal být prostředkem dorozumění mezi námi a jimi, mnou a tebou. Nic dokonalejšího totiž nemáme.

02

Foto: PALATINATE

Ondřej Fér šéfredaktor