posluchačů
má denně
Radiožurnál
▲
Způsob, jakým
Miloš Zeman
opakovaně vystupuje
v Českém rozhlasu, je
součástí promyšlené
strategie mířící
k podkopání
veřejnoprávního
média.
BEZ SEBEVĚDOMÍ
Kritikové Českému rozhlasu vyčítají, že Miloše Zemana vůbec do vysílání zvali. Rozhlasový kodex
by koneckonců nabízel řešení: „Pokud je to proveditelné, nepřipustí Český rozhlas k účasti na živém
vysílání osobu, u které je důvodný předpoklad, že
by se mohla chovat urážlivě, vulgárně nebo je pod
vlivem alkoholu či omamných prostředků.“
Dokonce i Kodex je ale založený na určitém
alibismu: Pokud je to proveditelné…
Je proveditelné odepřít přímo volené hlavě
státu účast v živém vysílání, protože se VŽDY
chová vulgárně, VŽDY se chová urážlivě a VŽDY je
pod vlivem látek, které zcela zřejmě ovlivňují jeho
psychosociální schopnosti a dovednosti?
Vágně sepsaný Kodex připouští množství
výkladů. Tím se otevírá široké pole pro přetahovanou o vliv na veřejnoprávní médium. Výsledek
je vždycky stejný, veřejnoprávní médium – a je
jedno, které konkrétně – je nuceno při dodržování
bídně sepsaných řádů sahat ke stále bizarnější
pedantérii.
Na konci této spirály jsou veřejnoprávní média,
která bojují o vlastní sebevědomí a přitom se
logicky dopouštějí pochybení, jež se zase obracejí
proti nim. Koneckonců i sám Zeman do Českého
rozhlasu šel s tím, že jeho hlavním cílem bylo
s rozběhem kopnout do vratké sesličky, na níž ČRo
sedí. A to se mu povedlo. Diskuse se nevede o tom,
co v přímém přenosu předvedl, ale o tom, zda rozhlas pochybil či nepochybil, když mu to umožnil.
JINÁ DISKUSE
Opakované krize kolem postavení a povahy veřejnoprávních médií by měly vyvolat úplně jinou
diskusi. Mělo by se začít mluvit o tom, nakolik
v Česku existuje prostředí, v němž by veřejnoprávní média mohla plnit úlohu, jaká jim je vymezena
zákonem.
Tvrdím, že nikoliv a také říkám, že na vině je
hned několik generací české politické reprezentace. Ta se řídí scestným názorem, že svoboda
média veřejné služby bude nejlépe zaručena tím,
že za jejich nezávislost bude ručit veřejná kontrola
zajišťovaná Parlamentem.
To by mohlo fungovat při splnění jediné podmínky: že by v Parlamentě seděl někdo jiný než
jakýkoliv vzorek českých legislativců.
Jestliže se shodneme na tom, že potřebujeme
média veřejné služby, pojďme udělat druhý krok.
Politici, jestliže jim záleži na svobodě a demokracii, by se měli vzdát kontroly, kterou nad těmito
médii vykonávají.
Našlo by se hned několik způsobů, jak činnost
veřejnoprávních médií pak kontrolovat. Co se
třeba podívat do Německa? Tamní mediální
legislativa je mimořádně kvalitní. Stačilo by ji
opsat a nevymýšlet něco, co vymyslet očividně
neumíme.
Ondřej Fér
šéfredaktor
03
936
tisíc
Hlavní událostí komunikačního světa se minulý
týden stalo vystoupení prezidenta Miloše Zemana
na vlnách veřejnoprávního rozhlasu. Upřímně řečeno, tak docela nechápu pohoršení, jaké Zeman
vyvolal. Hlava státu patří mezi ty lidi, kteří soudného člověka nemají čím překvapit. Připomíná
to jednu scénu z filmu Takoví normální zabijáci.
Vypráví se v něm příběh Indiána, který v zimě
našel skoro zmrzlého hada. Vzal ho do svého týpí,
položil k ohni, zahřál a zachránil mu život. Had ho
pak uštknul. Umírající Indián se hada zeptal, proč
to udělal, když mu zachránil život. „ Jsem přece
had,“ odpověděl had.
Miloš Zeman je taky takový had – a kdo to ještě
nepochopil, nepochopí to už nikdy.
EDITORIAL
Dobrý den
a týden