Duopol,
hashtagy
a bezmoc
Kolem duopolu Facebook – Google průběž‑
ně přituhuje a pak zase polevují ledy. Prvně
jmenovaný fenomén přichází vždycky, když se
objeví nová zpráva o tom, jak obě korporace
bezohledně kšeftují s daty, jak prodávají soukro‑
mí uživatelů, jak zneužívají svoje dominantní
postavení na trhu. Obvykle se vyrojí články,
v nichž hraje zásadní úlohu slovo „šok“ ve všech
podobách a tvarech, jaké gramatika umožňuje
a papír unese.
DVĚ FÁZE, STÁLE DOKOLA
▲
Smazat Facebook není
tak jednoduché.
U aplikace v telefonu na
to stačí pár pohybů. Ve
veřejném prostoru se ale
sociální síť chová jako
vrcholový predátor.
Ozývá se volání po tvrdém postupu proti oběma
korporátním zloduchům. Občansky uvědomělé
celebrity začnou propagovat hashtagy typu
#exitfacebook. V ideálním případě si svůj vzkaz
městu a světu napíšou na papírovou ceduli, vyfo‑
tí se s ní a odeberou se sbírat lajky na Instagram,
který sice taky patří Facebooku, ale kdo by se
zatěžoval maličkostmi, že ano.
Pak přijde fáze druhá. Obvykle stačí, aby šéf
Facebooku Mark Zuckerberg odtrpěl hodinku na
potítku před politiky, kteří dospěli k názoru, že
jim účast na tažení proti predátorskému chování
sociální sítě přinese body. Google zase nasype
nějaké drobné do inovativních žurnalistických
projektů. Přitom dbá na to, aby grant nešel do
čehokoliv, co by mohlo rozkrývat podíl Googlu
na všeobecné mizérii, v níž se naše globální
vesnice nachází.
A pak se opakuje fáze první, šok, tvrdý postup
et cetera, et cetera.
Charakteristické pro tuto všeobecnou za‑
cyklenost je, že duopol nechává v bohorovném
klidu. Všechno pohoršení nad nepříliš sympa‑
tickými praktikami Facebooku a Googlu není
EDITORIAL
Dobrý den
a týden
z pohledu jejich vysokých manažerů a manaže‑
rek nic jiného, než pošetilé hry dětí. A co se týká
politické moci, která do těchto her vstupuje, je
stejně neškodná, jako ta stará panna, která v ang‑
lickém druhoválečném filmu hází po německých
bombardérech nad Londýnem klubíčka pletací
příze.
STÁTY FATÁLNĚ SELHÁVAJÍ
Státy v případě Facebooku a Googlu samozřejmě
selhávají ve své regulatorní a ochranné roli. Pro
občany, s nimiž uzavřely společenskou dohodu,
nedělají zhola nic. Pokud si některý politik myslí,
že duopol usměrní směrnicemi, měli by se jeho
nejbližší zamyslet nad tím, zda by neměl pod
stromeček dostat dvojici statných ošetřovatelů
a časově neomezený pobyt na nějakém opravdu
klidném místě daleko od lidí.
Jestliže má řádění duopolu v globální eko‑
nomice dostat snesitelné hranice, tedy takové,
které umožní Facebooku a Googlu svobodně
podnikat a současně toto podnikání nebude
v protikladu ke společenské smlouvě, musí
státy cílit na subjekty, které duopol živí. Pěkné
by například bylo (nápad není originální),
kdyby za každé euro investované do reklamy
na Facebooku firmy musely odvést dvě eura na
dobročinné účely a třetí berňáku. Pěkné by bylo
(ani tento nápad nemám ze své hlavy), kdyby
Google za každé euro zisku ze zveřejňování obsa‑
hu, jenž sám nevyrábí, odváděl euro tomu, kdo
obsah vyrobil.
Myslím, že než podstupovat takovou torturu,
všechny zúčastněné strany by si svou účast
na on linové verzi grunderského kapitalismu
‑
rozmyslely. Teď samozřejmě úmyslně přeháním,
abych v tomto pokřiveném hyperbolickém zrca‑
dle ukázal, jak neefektivní je dosavadní snaha
problém duopolu řešit.
Potíž ovšem je, že pro politiky, kteří mají
rozhodovat, představuje možnost zasponzorovat
si jakýkoliv vzkaz od blahovolného mudrování až
po populistický blábol ne jedinou, ale význam‑
nou možnost, jak se udržet na svém místě.
Smiřme se tedy asi s tím, že duopol tu s námi
v nezměněné podobě bude až do doby, kdy se
nacpe tak, až sám praskne.
03
Foto: SHARE AMERICA
Ondřej Fér
šéfredaktor