Strana 20
Vaše práce ale ukazuje, že samotná
jednoduchost nestačí. Kdy
zjednodušení pomáhá porozumění,
akdy už je nebezpečné?
Myslím, že existuje reálné riziko, že
budeme automaticky směřovat kjed-
noduchosti, zatímco ve skutečnosti
bychom měli usilovat osrozumitelnost.
Zjednodušit něco téměř vždy znamená
něco odebrat, tedy odstranit potenciálně
důležité informace.
Takže cílem není nutně
jednoduchost, ale spíš čitelnost?
Přesně tak. Srozumitelnost je otázkou
elegantního designu. Jde oto, aby se
informace vgrafu čtenáři nabízely logic-
ky asmysluplně.
Máte nějaký tip jak na to?
Nejdřív si napište zamýšlený titulek
grafu. Je to jediný způsob, jak si můžete
nakonec ověřit, zda to, co jste vytvořili,
odpovídá původnímu záměru.
Kde podle vás končí poctivé
vyprávění příběhu pomocí
vybraných dat azačíná manipulace,
která publikum vede špatným
směrem?
Unarativních grafů, tedy těch, které mají
představit určitý příběh, to podle mě
vprincipu není jiné než ujakékoli jiné
formy rétoriky, vníž vpodstatě předklá-
dáte argument. Musíte se ujistit, že tento
argument obstojí.
Aikdyž argument obstojí, nemusí
nutně přesvědčit každého?
Přesně tak. Je možné, že ani tak nepře-
svědčíte všechny, protože cesta od dat
krozhodnutí založenému na důkazech
není jednoduchý proces. Pořád je vněm
obrovské množství lidského hodnotové-
ho úsudku, se kterým je potřeba počítat.
Stím souvisí iotázka důvěry.
Vdobě, kdy část veřejnosti nevěří
institucím, médiím ani expertům,
mohou být data pevnou oporou, ale
idalším zdrojem konfliktu. Může
kvalitní datová žurnalistika pomoci
důvěru znovu budovat?
Rozhodně. Jsme hrdi na to, že Financial
Times dlouhodobě dosahují vysokého
hodnocení voblasti veřejné důvěry.
Anaše datová žurnalistika je její důleži-
tou součástí.
Před nástupem do Financial Times
jste působil vbritském Úřadu pro
národní statistiku (ONS), kde jste
pomáhal modernizovat způsob,
jakým se veřejnosti představují
oficiální data. Nakolik byla tato
zkušenost důležitá pro vaši pozdější
práci vmédiích?
Bylo to pro mě velmi formativní období.
Naučil jsem se vnímat hodnotu ociál-
ních dat azároveň jsem viděl obrovský
potenciál vtom, jak je pomocí vizuálních
ainteraktivních technik dostat dál ašířeji
kběžné veřejnosti. Když pracujete pro
noviny, máte samozřejmě větší redakční
svobodu než ve státní instituci. VONS
jsem se ale naučil, že tato práce má smysl.
Využívat vizuály ktomu, aby přitáhly
pozornost kdatům, je správné. Pomáhá
to kultivovat veřejnou debatu, ato je
podle mě jedna zklíčových rolí statistic-
kého úřadu.
Ve statistickém úřadu jsou
klíčové přesnost aneutralita,
zatímco redakce musí myslet
také na pozornost čtenářů, titulky
asrozumitelný příběh. Kde se
pro vás tyto dva světy profesně
propojily?
Myslím, že získat pozornost je poměrně
snadné. Můžete prostě křičet. Mnohem
těžší je dosáhnout skutečného aopako-
vaného zaujetí. Aprávě vtom jsou si svět
statistického úřadu asvět novin podle
mě blíž. Klidně využijte své dovednosti
při psaní titulků ktomu, aby se lidé začali
dívat. Pak je ale odměňte silným poznat-
kem, který pro ně bude mít hodnotu
akvůli kterému se budou chtít vracet.
Studoval jste kartografii adigitální
mapování. Co vás práce smapami
naučila otom, jak lidé čtou achápou
informace?
Mapy jsem měl vždycky rád, protože
jsou dokonalou směsí vědy aumění.
Stejně jako všechny modely zjednodušují
skutečný svět, zároveň mu ale dodávají
velkou srozumitelnost.
Včem jsou podle vás mapy jako
způsob vyprávění tak výjimečné?
Existuje tolik typů map atolik způsobů,
jak na nich zobrazovat informace, že je
velmi těžké vybrat jen jednu věc. Řekl
bych ale, že víc než ujakékoli jiné formy
zobrazení se lidé vmapách dokážou sami
najít. Když si vezmete třeba mapu světa,
můžete na ní vidět celý svůj život— kde
jste se narodili, kde jste vyrůstali, kde
žijete teď ivšechna místa, která teprve
chcete objevit. Je to zkrátka neuvěřitelné.
Dnes máme přístup kobrovskému
množství dat, to ale automaticky
neznamená, že společnosti lépe
rozumíme…
Myslím, že mezera vdatové gramotnosti
je pořád velmi problematická. Představy
většiny lidí osvětě se stále výrazně liší
od reality amédia za to musejí nést část
odpovědnosti. Velká část zpravodajství je
totiž svou povahou výjimečná. Vysvět-
luje vzácné události. Ztoho ale zároveň
vyplývá, že normalita zůstává nedosta-
tečně popsaná.
Stále důležitější roli hraje AI. Včem
vidíte její největší potenciál?
Největší potenciál určitě spočívá vtom,
že může pomoci najít příběh, který
by jinak zůstal skrytý. Nástroje umělé
inteligence stále častěji umožňují, aby se
úkoly, které byly dříve prakticky nemož-
né, staly poměrně rutinní součástí práce.
Akde naopak vidíte největší riziko?
Stejná sada nástrojů zároveň přináší rizi-
ko takzvaného „black boxing“ analýzy.
Tedy situace, kdy necháte stroj převzít
kontrolu způsobem, který novináři bere
možnost mít nad analýzou dohled.
Když se podíváte na současná
média amarketingovou komunikaci,
která dovednost související sdaty
podle vás chybí nejvíc?
Podle mě je to jistota při používání dat
stejným způsobem, jakým používáme
psané slovo. Žurnalistika má vmnoha
ohledech podobnou historii jako akade-
mické prostředí. Jsou to odvětví, která
byla historicky silně zaměřená na text.
Pro médium je podle mě skutečnou kon-
kurenční výhodou, když si vtéto oblasti
vybuduje sebejistotu aschopnosti. Mnoho
organizací vtom stále zaostává.
Myslím, že získat
pozornost je poměrně
snadné. Můžete prostě
křičet. Mnohem těžší je
dosáhnout skutečného
aopakovaného zaujetí.
Aprávě vtom jsou si
svět statistického úřadu
asvět novin blíž.
20 21
Média atrh