SCÉNA
Svět podle Féra
Botoxové orgie, poznámky
pod čarou a podcastová bublina
Pro poučení
stiskněte #
Jak to je
s podcasty?
Poměrně nedávno jsem se na
stránkách tohoto časopisu kriticky
vyjádřil ke schopnosti influencerů
uhlídat si vlastní značku. Pustil
jsem se také do firem, které in‑
fluencery bezhlavě využívají prostě
proto, že moc nestojí a občas něco
prodají. Ano, využití influencerů
v marketingu často není o moc víc
než palebná přehrada položená na
les s nadějí, že z některého stromu
něco spadne.
Vedle politiky, fotbalu, hokeje,
objektivity médií a chemtrails jsou
Češi odborníci také na sestavování
tarifů mobilní telefonie.
U vědomí tohoto faktu mi přijde
poněkud nerozumné, do jaké míry
operátoři podcenili představení
neomezených datových tarifů.
Říct po dlouhých letech intenzivní
komunikace na téma předražených
služeb „Hurá, tady máte tarif, a je
fakt neomezený,“ prostě nestačí.
A pak jsou jiné případy. Třeba
americká farmaceutická společnost
AbbVie za třiašedesát miliard dola‑
rů koupila firmu Allergan, známého
to výrobce botoxu. Spojením vznik‑
ne společnost s ročními příjmy
kolem 48 miliard dolarů
a působností ve 175 zemích.
Za pozornost stojí, že k byz‑
nysové úvaze manažery AbbVie
nedovedlo poctivé studium vý‑
konnosti Allerganu, ale fakt, že se
na Instagramu objevuje obrovské
množství děvčat o hochů, jejichž
těla jsou právě botoxem zkrášle‑
na až běda. Ne že by si v AbbVie
mysleli, že botoxový trend poroste
do nekonečna. Nikoliv, trend
splaskne. Jenže splasknou i levné
nekvalitní úpravy vizáže. Bude tře‑
ba opravovat a opravovat. Botox,
samý botox!
Že se najde aspoň jeden člověk,
který si přečte smluvní podmínky
do poslední poznámky pod čarou,
v tomto případě není riziko, ale
nevyhnutelná jistota.
A přesto si operátoři zavařili.
Místo komunikačního triumfu
jsou teď média plná jedovatých
poznámek o háčících a zádrhelech,
které operátoři ukryli do halasně
oznamovaných smluv.
Těšil jsem se, jak si to operá‑
toři rozdají o zákazníky v ryze
marketingovém ringu. Místo toho
sleduji, jak se potýkají s krizovou
komunikací a mrzí mě to, protože
to nemuselo být.
Škoda každé promarněné
příležitosti, zejména pak té, která
promarněna být nemusela.
Tak snad příště.
Uznávám, že jsem trapně kapita‑
listicky zaměřený, ale na všech
těch báječných nových hračkách
a udělátcích, kterými mě moderní
svět zásobuje, mi přijde nejzají‑
mavější jejich efektivita. Ačkoliv
se necítím být stár, zažil jsem až
příliš mnoho byznysových bublin
a bublinek. Pokaždé je to stejné:
Někdo přijde se svěží myšlenkou, že
právě jeho nápad vyvede například
média ze začarovaného kruhu.
Vydavatelské domy se vrhnou třeba
do výroby vlastních monetizačních
systémů nebo jiného fajn nápadu.
Výsledkem bývá zisk nějaké té
ceny za inovativnost, kterou se lze
chlubit. Cenu si možná vystavíte
v kanceláři, ale díru v rozpočtu jí
jaksi neucpete.
Teď se všichni vrhli na podcasty.
Naposledy jejich přípravu ohlásil
Deník N, chystat je bude šikovný
Filip Tittelbach z Českého rozhlasu.
Tvůrcům podcastů už se rozdá‑
vají ocenění, Libor Zoufal z Active
Radio mluví o tom, že „podcasting
je trend, který přijde s dorůstající
generací.“
Vypadá to úplně stejně, jako
když se v Česku rozjížděl „trend pro
příští generaci,“ totiž občanská žur‑
nalistika. Na trhu figurovala zvučná
jména a tak dále, a na konci byly jen
stovky milionů korun čisté ztráty.
Aby nedošlo k omylu: nic proti
podcastům nemám. Žádný jsem
si nikdy nepustil, patřím nicméně
aspoň k těm jedenácti procentům
české populace, která zhruba tuší,
co podcast je.
Potřeboval bych ale vysvětlit, jak
podcast byznysově funguje. Přimě‑
je to posluchače, aby něco udělali,
třeba si koupili předplatné?
Pošle je to k platební bráně?
Pokud ne, pak mám skromný
dotaz. Kromě toho, že to teď frčí,
umí si to aspoň vydělat samo na
sebe?
Foto: TORANGE BIZ
U příležitosti
Dne daňové
svobody vláda
oznámila, že na
rok 2020 hodlá
zaseknout do
rozpočtu sekeru
40 miliard
korun
Miliardy
do botoxu
04
UDÁLOSTI POHLEDEM
ŠÉFREDAKTORA
MARKETING & MEDIA