ZPRÁVY
Svět podle Féra
Kafe coby zhouba světa, hodnota
informací a co o nás říkají bankovky
Ať to platí ten,
kdo to používá
Někdo má Gotta
a někdo… ne
Reklamky a marketingoví mágové
se občas chovají opravdu zvláštně.
Na jedné straně jsou přesvědčeni
o své všemocnosti tam, kde jsou
nástroji v rukou ekonomických elit.
Na druhé straně jim nedochází, že
zdánlivé maličkosti mohou způsobit katastrofu. Pěkně to je vidět
na jednom z fenoménů posledních
let, kávě. Ano, pít kafe je trendy.
Úplně nejvíc, když jde o fair trade
nápoj s chutí a konzistencí vývaru
Z britské BBC zaznělo, že by
v dohledné budoucnosti mohly být
zrušeny koncesionářské poplatky. Ctihodné médium veřejné
služby by najelo na systém, který
zpopularizoval Netflix. Tedy kdo se
chce dívat, ten platí. Kdo neplatí,
ten se nedívá. V próteovském světě
současného obsahového přetlaku
mi to přijde jako vynikající nápad
a soudím, že by se ho neměla chytit
jen BBC. Instantní platby mi ostatně
ze špinavých ponožek. Fajn, kdo
za to chce platit, nechť si za to platí.
Jenže poptávka po kávě zvyšuje
poptávku po kávové surovině.
A té prostě nelze vypěstovat tolik,
kolik jí trh, vyhoněný permanentní marketingovou oslavou, kafe
potřebuje. Výsledek? Šedesát
procent pěstitelů kávy se dostalo na
hranici existenční krize, plantáže
jsou vyčerpané a přestávají rodit,
cena kávových semen je nejnižší
za několik roků. Středoameričtí
plantážníci hromadně prchají
do Spojených států, kde doufají
v lepší budoucnost v chudinských
slumech. Přesto spousta západních
latéčkomilů stále věří, že pitím společensky odpovědné kávy udělají
svět lepším. Neudělají. Pomohou
ho zničit a ještě budou mít průjem
a vředy na dvanácterníku.
připadají jako vynikající náhrada
daňových asignací, které by udělaly
svět zase o něco spravedlivějším
místem.
Což mě přivádí k tomu, že je na
místě vážně uvažovat o tom, že
informace prostě nemají být zadarmo. Kdo je chce, nechť za ně platí.
Beztak všechno zlo posledních
desetiletí vzešlo z toho, že se k příliš
velkému množství lidí dostalo příliš
mnoho informací, které nedokázali kriticky posoudit. Výsledkem
byl kromě jiného Lenin, Hitler,
Mao a inženýr Zeman z Kolína.
Informace nerostou z ničeho, mají
hodnotu a ať se na mě nikdo nezlobí, kdo chce něco vědět, ať si dojde
do knihovny půjčit knížku nebo
přečíst povinný výtisk novin.
Populární interpret duchaprostých
písní Karel Gott se díky své schopnosti vyjít s kterýmkoliv režimem,
jenž mu umoňuje pět, dostal na
bankovku s nulovou nominální
hodnotou. To mi přijde jako odpovídající vyjádření přínosu pana
Gotta k světovému míru, blahu
a pokroku.
V jiných zemích si na bankovky
dávají osobnosti. Například Velká
Británie se rozhodla umístit na
padesátilibrovou bankovku portrét
geniálního matematika Alana
Turinga. Ten významnou měrou
přispěl k rozluštění nacistických
šifer, současně byl ale pronásledován kvůli své sexuální orientaci.
Státem posvěcená šikana vědce dovedla k sebevraždě. Teď společnost
v symbolické rovině splácí morální
dluh, který k Turingovi bezesporu
má.
Spojené státy zase začaly na bankovky dávat portréty významných
žen současnosti: Eleanor Rooseveltová, Rosa Parksová…
Střih, Česko, 2019. Dovedu si
představit, že by se na bankovkách
objevila Milada Horáková nebo profesor Patočka. I pro zahraničí by to
představovalo symbol, že si Česko
je vědomo své moderní historie a že
se před ní nepotřebuje schovávat.
Bohužel u nás stále dochází
k nepochopitelnému podceňování
veřejné symboliky. A tak zůstáváme zemí, která se na bankovkách
prezentuje coby stát oddávající
se bezpečnému snění o tom, že
„bývali Čechové (například poloviční Francouz Karel Čtvrtý nebo
kosmopolita Masaryk, že ano)
statní junáci“.
Stále více zemí si přitom uvědomuje, jak důležitá je definice sebe
sama prostřednictvím symbolů.
K nám tento trend stále ještě nedotekl. Potřebujeme národního brand
manažera, jinak to nevidím.
Foto: DIANE HORNER
Washington Post
začal vyvíjet
systém, který
umožní jeho
reklamnímu
systému
efektivně
fungovat i bez
cookies
Dej si latéčko
a znič svět
04
UDÁLOSTI POHLEDEM
ŠÉFREDAKTORA
MARKETING & MEDIA