Strana 22
Digitální prostor
nenahrazuje dětem
ten reálný, jen
ho rozšiřuje, říká
psycholožka médií
Jessica Piotrowski.
Vede katedru Komunikace vdigitální
společnosti na Amsterdamské univerzitě
azkoumá, jaký vliv mají digitální média na
mladé lidi. „Obavy jsou oprávněné. Stejně
jako příležitosti, které nabízejí. Záleží na
obsahu, konkrétním člověku akontextu,
ve kterém je konzumuje,“ uvádí profesor-
ka, která letos vystoupí na Foru Media.
Mají sociální média vliv na duševní
zdraví mladých lidí?
Po celém světě se vedou diskuse, zkte-
rých plyne, že vliv mají. Jejich dopad na
duševní zdraví mladých je ale velmi malý,
ve skutečnosti ho ovlivňuje mnoho dal-
ších věcí. Je to znepokojivá otázka arádi
bychom ji připsali na vrub sociálním
médiím, ale realita je mnohem složitější.
Jsou některé platformy přívětivější?
Výzkumy naznačují, že to jsou ty, které
mladí lidé používají ke komunikaci spřá-
teli, jako je WhatsApp. Tam to znepoko-
jení není takové — na rozdíl od míst, kde
konzumují velké množství určitého typu
krátkého obsahu.
Zaznamenal jsem, že nesouhlasíte
stím, když jsou sociální sítě
označovány jako návykové. Proč?
Neustále slýcháme spojení „návykový
algoritmus“. Ale to je jen zjednodušení
amedikalizace mnohem složitějšího pro-
cesu. Jedinou činností, kterou diagnostic-
ká kritéria DSM označují jako návykovou,
je hraní her ve velmi vysoké míře. Když
totiž mluvíme onávykovosti, je myšlen
zdravotní stav, který vyžaduje léčbu.
Kritéria skutečné závislosti splňuje velmi
málo lidí. Reálným problémem, se kterým
je potřeba pomáhat, je nadměrné užívání.
Rozdíl je vtom, že při nadměrném užívání
mladí lidé sledují čas, který strávili online,
jsou si vědomi, že to byla ztráta času,
achtějí tomu zabránit. Ato není závislost.
Letos na Marketing Festivalu
mluvila Zoe Scaman. Podle ní jsme
vytvořili generaci duchů levitující
digitálním prostorem, která nemá
reálná přátelství. Není to tak, že
mladým chybějí skutečné vztahy?
Stím vůbec nesouhlasím. Mladí používají
digitální prostor především kudržení
oine přátelství. Komunikují skamará-
dy online, posílají si videa, vtipkují. Je to
forma udržení si vztahů, které navázali ve
škole. Nejsou to duchové. Posílají si vtipné
zprávy, stejně jako jsme si my ve škole
posílali psané vzkazy. Osvětě kolem sebe
se učí zdigitálního prostoru— konzumují
velké množství informací, které jim pomá-
hají, když je nemohou získat jinde. Pokud
vyrůstají vkomunitě, která nepodporuje
LGBTQ+, může to být jediné místo, kde
informace získají. To neznamená, že je vše
vpořádku. Existuje mnoho problémů, ale
tvrzení, že mladí lidé nekomunikují svrs-
tevníky, je nepravdivé. Přátelství vreál-
ném životě jsou samozřejmě důležitá,
stejně tak ičas strávený oine. Digitální
prostor jim ale nenahrazuje ten reálný, jen
ho rozšiřuje. My musíme najít způsob, jak
jim pomoci naučit se najít balanc. Ane jim
říkat, že se od onlinu mají odstřihnout.
Zoe Scaman je Australanka, aprávě
vAustrálii mají být sociální média
do 16 let zakázana. Podobné snahy
jsou ive Francii. Co si otom myslíte?
Zaprvé, zákaz nelze zavést. VAustrálii
neurčili, co jsou sociální média, takže
ještě musejí přijít na to, jak je denovat.
Azadruhé, věk 16 let nemá vědecký základ
adůvod. Plně podporuji návrh, abychom
dělali víc pro zavedení ochranných
opatření pro mladé apomohli jim naučit
se tento prostor používat. Ale ani kniha
Jonathana Haidta „The Anxious Generati-
on“, která šíří řadu nepravdivých infor-
mací otěchto dopadech, animyšlenka, že
v16 letech jsme najednou připraveni na
určité věci, nedávají smysl. Nejsou totiž
založeny na vědě. Avelmi jasně to říká
iúmluva OSN: děti mají právo být účastni
vdigitálním prostoru.
Jaký je tedy ten vhodný věk?
Měli bychom vytvořit ochranná opatře-
ní, která děti ve chvíli, kdy se se sítěmi
seznámí, naučí snimi zacházet. Pak by
tou nejčasnější hranicí měl být okamžik,
kdy si vytvoří oine přátelství, která
budou vonlinu podporovat. Úvodním
krokem tedy může být propojení těchto
reálných přátelství, hraní online her
skamarády ze školy aonline komunikace
snimi. Stím, jak se budou učit digitálním
kompetencím, jde od opatření ustupovat.
Dělají platformy dost pro to, aby
byly pro mladé bezpečným místem?
Nedělají, ač stím některé už začínají. Stále
je třeba pro mladé velmi obtížné nahlásit
obsah, který jim je nepříjemný. Znamená
to příliš mnoho kliknutí, přitom by to
mělo být jednoduché. Určitě také potřebu-
jí pomoc somezením času na platformě.
Vtom však vězí rozpor, protože ktomu
by musel být ověřován věk dítěte, což
znamená obětovat jeho soukromí. Také je
třeba více vestavěných funkcí, které jim
pomohou učit se rozeznávat, co vygene-
rovala AI. Zároveň existuje mnoho šedých
zón, kde sice není povolena reklama,
ale jakékoli neověřené zprávy ano. Na to
Zákazy sociálních sítí
pro mladé vše jen zhorší
Petr Žaloudek
Jaap Vork
22 23
Online asocial