Nejpříjemnější částí mé práce je setkávání
s lidmi. Myslím si totiž, že jsme si příliš zvykli
spoléhat na to, že všechno dokážeme vyřešit
maily a všemi možnými messengery, a teď na to
doplácíme. Můžete svou zprávu druhému napsat
s nejlepšími úmysly, ale adresát nevidí, jak se při
psaní tváříte, nevnímá intonaci ani řeč vašeho
těla. Výsledkem často bývá oboustranné rozla‑
dění, které se jen těžko zahlazuje – a kterému se
přitom dalo jednoduše vyhnout, jen kdyby si lidé
našli čas potkat se.
KAVÁRENSKÝ POVALEČ
▲
lesku, ale který si každý zapamatuje. Ne proto,
že by šlo o nějaký do sebe zahleděný, bezúčelný
„hejt“.
O EFEKTIVITĚ
Josef i Vilém dokáží na kampaních vyhmátnout
to podstatné. Když kritizují (a taky když chválí),
hlavním cílem je vždycky dosažení co nejvyšší
kvality a efektivity. Tohle dokáže málokdo,
a málokdo má také nezpochybnitelnější právo
hodnotit.
Z nejmladší generace se jim vyrovná jen něko‑
lik kreativců, například mimořádně talentovaná
Dora Pružincová. Třeba neznáte ji, ale znáte její
práci: co třeba kocouří kampaň banky Moneta?
Znáte? Jistě!
Dora Pružincová, Josef Havelka i Vilém Rubeš
budou už 20. března mými váženými a milými
hosty v redakci MAMu. Uskuteční se zde první
z řady konferencí, které pod názvem FM Focus
budeme pořádat. V den před začátkem jara se
budeme bavit o tom, co si vzít z posledních do‑
mácích kampaní jako inspiraci vedoucí k úspě‑
chu. Na akci jste srdečně zváni: předplatitelé už
mají v mailu osobní dopis, ve kterém naleznou
svůj kupón na zvýhodněné vstupné.
Těším se, že si spolu nebudeme jen dopisovat
přes stránky časopisu, ale potkáme se osobně.
Jak totiž v aktuálním čísle MAMu přesně říká
generální ředitel VLM Vít Nantl: Časopis musí
mluvit se svými čtenáři a čtenáři musejí mít
možnost setkat se s lidmi, kteří pro ně časopis
připravují.
Ondřej Fér
šéfredaktor
03
Foto: C. J. WINTER
Spoustě problémů by se
dalo předejít, kdyby se
lidé víc scházeli a mluvili
spolu. Rozhodli jsme
se tomu vyjít vstříc,
potkáme se 20. března.
Minulý týden jsem si potkávání užil, jak jen
to šlo. V mírně snobské kavárně jsem snídal
s jedním z nejvýraznějších domácích „admanů“,
který mě pobavil tím, jak snadno lze i sebejistou
servírku v půl desáté ráno zmást, když si objed‑
náte současně kávu a čaj.
S krabicí chlebíčků a taškou časopisů jsem
se zastavil za kolegou z branže, strávili jsme
společně příjemné odpoledne. Vyprávěli jsme
si o významných tvářích českého reklamního
světa a snažili se vzpomenout si na každého,
kdo za sebou zanechal stopu, jež by neměla být
zapomenuta.
Hned dvě jména se objevila v obou výše
zmíněných rozhovorech. Josef Havelka a Vilém
Rubeš. Oba pánové v devadesátých letech byli
u prvního vykročení české reklamy do svobod‑
ného světa tehdejšího pokusu o kapitalismus bez
přívlastků. Oba se ve své době odvážili překro‑
čit zažité hranice toho, co se podle tehdejšího
vnímání v reklamě „smělo“. A oběma dodnes
zůstala odvaha kampaně hodnotit a kritizovat
způsobem, jaký jim sice nezískává mnoho pot‑
EDITORIAL
Proč si nepsat,
a scházet se