Nejpříjemnější částí mé práce je setkávání

s lidmi. Myslím si totiž, že jsme si příliš zvykli

spoléhat na to, že všechno dokážeme vyřešit

maily a všemi možnými messengery, a teď na to

doplácíme. Můžete svou zprávu druhému napsat

s nejlepšími úmysly, ale adresát nevidí, jak se při

psaní tváříte, nevnímá intonaci ani řeč vašeho

těla. Výsledkem často bývá oboustranné rozla‑

dění, které se jen těžko zahlazuje – a kterému se

přitom dalo jednoduše vyhnout, jen kdyby si lidé

našli čas potkat se.

KAVÁRENSKÝ POVALEČ

▲

lesku, ale který si každý zapamatuje. Ne proto,

že by šlo o nějaký do sebe zahleděný, bezúčelný

„hejt“.

O EFEKTIVITĚ

Josef i Vilém dokáží na kampaních vyhmátnout

to podstatné. Když kritizují (a taky když chválí),

hlavním cílem je vždycky dosažení co nejvyšší

kvality a efektivity. Tohle dokáže málokdo,

a málokdo má také nezpochybnitelnější právo

hodnotit.

Z nejmladší generace se jim vyrovná jen něko‑

lik kreativců, například mimořádně talentovaná

Dora Pružincová. Třeba neznáte ji, ale znáte její

práci: co třeba kocouří kampaň banky Moneta?

Znáte? Jistě!

Dora Pružincová, Josef Havelka i Vilém Rubeš

budou už 20. března mými váženými a milými

hosty v redakci MAMu. Uskuteční se zde první

z řady konferencí, které pod názvem FM Focus

budeme pořádat. V den před začátkem jara se

budeme bavit o tom, co si vzít z posledních do‑

mácích kampaní jako inspiraci vedoucí k úspě‑

chu. Na akci jste srdečně zváni: předplatitelé už

mají v mailu osobní dopis, ve kterém naleznou

svůj kupón na zvýhodněné vstupné.

Těším se, že si spolu nebudeme jen dopisovat

přes stránky časopisu, ale potkáme se osobně.

Jak totiž v aktuálním čísle MAMu přesně říká

generální ředitel VLM Vít Nantl: Časopis musí

mluvit se svými čtenáři a čtenáři musejí mít

možnost setkat se s lidmi, kteří pro ně časopis

připravují. 

Ondřej Fér

šéfredaktor

03

Foto: C. J. WINTER

Spoustě problémů by se

dalo předejít, kdyby se

lidé víc scházeli a mluvili

spolu. Rozhodli jsme

se tomu vyjít vstříc,

potkáme se 20. března.

Minulý týden jsem si potkávání užil, jak jen

to šlo. V mírně snobské kavárně jsem snídal

s jedním z nejvýraznějších domácích „admanů“,

který mě pobavil tím, jak snadno lze i sebejistou

servírku v půl desáté ráno zmást, když si objed‑

náte současně kávu a čaj.

S krabicí chlebíčků a taškou časopisů jsem

se zastavil za kolegou z branže, strávili jsme

společně příjemné odpoledne. Vyprávěli jsme

si o významných tvářích českého reklamního

světa a snažili se vzpomenout si na každého,

kdo za sebou zanechal stopu, jež by neměla být

zapomenuta.

Hned dvě jména se objevila v obou výše

zmíněných rozhovorech. Josef Havelka a Vilém

Rubeš. Oba pánové v devadesátých letech byli

u prvního vykročení české reklamy do svobod‑

ného světa tehdejšího pokusu o kapitalismus bez

přívlastků. Oba se ve své době odvážili překro‑

čit zažité hranice toho, co se podle tehdejšího

vnímání v reklamě „smělo“. A oběma dodnes

zůstala odvaha kampaně hodnotit a kritizovat

způsobem, jaký jim sice nezískává mnoho pot‑

EDITORIAL

Proč si nepsat,

a scházet se