Nejpříjemnější částí mé práce je setkávání s lidmi. Myslím si totiž, že jsme si příliš zvykli spoléhat na to, že všechno dokážeme vyřešit maily a všemi možnými messengery, a teď na to doplácíme. Můžete svou zprávu druhému napsat s nejlepšími úmysly, ale adresát nevidí, jak se při psaní tváříte, nevnímá intonaci ani řeč vašeho těla. Výsledkem často bývá oboustranné rozla‑ dění, které se jen těžko zahlazuje – a kterému se přitom dalo jednoduše vyhnout, jen kdyby si lidé našli čas potkat se.

KAVÁRENSKÝ POVALEČ

▲

lesku, ale který si každý zapamatuje. Ne proto, že by šlo o nějaký do sebe zahleděný, bezúčelný „hejt“.

O EFEKTIVITĚ

Josef i Vilém dokáží na kampaních vyhmátnout to podstatné. Když kritizují (a taky když chválí), hlavním cílem je vždycky dosažení co nejvyšší kvality a efektivity. Tohle dokáže málokdo, a málokdo má také nezpochybnitelnější právo hodnotit. Z nejmladší generace se jim vyrovná jen něko‑ lik kreativců, například mimořádně talentovaná Dora Pružincová. Třeba neznáte ji, ale znáte její práci: co třeba kocouří kampaň banky Moneta? Znáte? Jistě! Dora Pružincová, Josef Havelka i Vilém Rubeš budou už 20. března mými váženými a milými hosty v redakci MAMu. Uskuteční se zde první z řady konferencí, které pod názvem FM Focus budeme pořádat. V den před začátkem jara se budeme bavit o tom, co si vzít z posledních do‑ mácích kampaní jako inspiraci vedoucí k úspě‑ chu. Na akci jste srdečně zváni: předplatitelé už mají v mailu osobní dopis, ve kterém naleznou svůj kupón na zvýhodněné vstupné. Těším se, že si spolu nebudeme jen dopisovat přes stránky časopisu, ale potkáme se osobně. Jak totiž v aktuálním čísle MAMu přesně říká generální ředitel VLM Vít Nantl: Časopis musí mluvit se svými čtenáři a čtenáři musejí mít možnost setkat se s lidmi, kteří pro ně časopis připravují.  Ondřej Fér šéfredaktor

03

Foto: C. J. WINTER

Spoustě problémů by se dalo předejít, kdyby se lidé víc scházeli a mluvili spolu. Rozhodli jsme se tomu vyjít vstříc, potkáme se 20. března.

Minulý týden jsem si potkávání užil, jak jen to šlo. V mírně snobské kavárně jsem snídal s jedním z nejvýraznějších domácích „admanů“, který mě pobavil tím, jak snadno lze i sebejistou servírku v půl desáté ráno zmást, když si objed‑ náte současně kávu a čaj. S krabicí chlebíčků a taškou časopisů jsem se zastavil za kolegou z branže, strávili jsme společně příjemné odpoledne. Vyprávěli jsme si o významných tvářích českého reklamního světa a snažili se vzpomenout si na každého, kdo za sebou zanechal stopu, jež by neměla být zapomenuta. Hned dvě jména se objevila v obou výše zmíněných rozhovorech. Josef Havelka a Vilém Rubeš. Oba pánové v devadesátých letech byli u prvního vykročení české reklamy do svobod‑ ného světa tehdejšího pokusu o kapitalismus bez přívlastků. Oba se ve své době odvážili překro‑ čit zažité hranice toho, co se podle tehdejšího vnímání v reklamě „smělo“. A oběma dodnes zůstala odvaha kampaně hodnotit a kritizovat způsobem, jaký jim sice nezískává mnoho pot‑

EDITORIAL

Proč si nepsat, a scházet se