ZPRÁVY

Svět podle Féra

O investicích do odpovědnosti, bitvě na Krymu a dlouhých uších Badžety na síesárko

Nejeden výrobce oblečení a bot si v poslední době užil svoje s bojkoty. Jak takový bojkot zboží vzniká? Jde to samo, stačí například našít na kecky ornament, který připomíná nějakou posvátnou větu islámu. Nebo můžete vyrobit slušivý černý svetr s červenými rty vystřižený‑ mi do roláku, jako Gucci. Svetřík se měl prodávat za 890 dolarů a společnost si od něj slibovala, že si pomůže vylepšit příjmovou stránku

jí se stále nevyhnutelnějším faktem, že trh od firem čeká společensky odpovědné chování. Zajímavá čísla vyplynula ze zkoumání zodpovědných investic, neboli „environmental, social and governance factors.“ Objem těchto investic u výše zmíněných firem vzrostl ve srovnání s rokem 2016 o 34 procent na celkem téměř 31 miliard dolarů. V Japonsku je odpo‑ vědně vynaloženo osmnáct centů z každého investováno dolaru, v Austrálii třiašedesát. Proč to říkám: Ve světě, zejména tedy v Austrálii, už si firmy uvědo‑ mují, že společenská odpovědnost je především investice. K nám tato informace ještě tak docela nedotek‑ la a způsob, kterým se v Česku řeší „badžety na síesárko“, zůstává dosti neuspokojivým.

rozpočtu. Místo toho přišel nejprve hejt na sociálních sítích a potom vyhlášení bojkotu. Svetr Balaclava totiž připomínal blackface, karika‑ turu zesměšňující černochy. Aby se taková nepříjemnost už nemohla opakovat, nastoupila do vedení Gucci Renée Tiradová coby manažerka pro diverzitu. Dle CNN bude mít na starosti „novou strategii, která má vytvořit féro‑ vější pracovní prostředí a podpořit různorodost při zaměstnávání pracovních sil.“ Možná by Gucci mohl najmout taky historika. Ten by jim jistě pověděl něco o sebevražedném ná‑ jezdu britské kavalerie na pevnost Balaklava během Krymské války. Mohl by taky zarecitovat z básně, kterou o masakru napsal Tennyson: „Celý svět se divil.“

Minulý týden jsem si všiml, že kdosi na Twitteru postupně zveřejňuje screenshoty komunikace vedené s předsedou vlády. Nakonec se na sociální síti objevilo i číslo mobilního telefonu Andreje Babiše s přípodotkem, že kdo chce, má mu napsat. Jiný příběh z minulého týdne: Populární marketér napsal na Facebook předlouhý status, ve kte‑ rém se rozepsal o dojmech, které si odnesl z pracovních pohovorů, na které ho pozvali Andrej Babiš a Petr Kellner. Nechci otvírat debatu o tom, nakolik, zda a kdy je nebo není přípustné zveřejňovat obsah soukromých konverzací. Nechci se bavit ani o tom, nakolik je nebo naopak není košer zveřejňovat podrobnosti z jednání vedených mezi čtyřma očima. Napadá mě jiná věc: Žijeme v době, která se vyznačuje ma‑ niakálním lpěním na soukromí. Veřejný prostor je plný úvah, komu všemu třeba Huawei předává nebo předává přístup k soukromí svých uživatelů. Google či Facebook platí pokuty za špehování. Odborníci se ptají, co všechno o lidech, kteří je využívají, vědí chytré domácnosti. Lidé se ptají jeden druhého, kolik je hodin přes zašifrované komunikač‑ ní aplikace jako je Signal, Telegram anebo Threema. A pak se najednou ukáže, že by nás nic takového nemělo trápit. Vyžvaníme o sobě totiž i to, co od nás nechtěl nikdo vědět. Čím dál víc si myslím, že problém soukromí je především problémem neschopnosti nás, uži‑ vatelů, si soukromí hlídat a hýčkat. Jako bych slyšel ozvěnu vrbo‑ vého proutí z půvabné starořecké báje, v níž hlavní roli sehrál jistý král Midas.

Foto: ROBERT GIBB

Ozvěny krále Midase

V roce 2000 o nich nikdo neslyšel, dnes patří mezi nejvýznamnější činitele v manažerských radách. Řeč je o lidech zodpovědných za společenskou odpovědnost, v korporátní zkratkologii známé jako CSO. Sustainable Investment Institute spočítal, že svého CSO má dvaadevadesát procent firem z indexu S & P 500, přičemž celkem 395 společností zveřejňuje podrob‑ né zprávy o tom, jak se vypořádáva‑

Ministryně financí Schillerová sdělila národu, že tato vláda nikdy neprodá pivovar Budvar. To znamená, že Budvar bude na prodej za tři, dva, jedna...

„Celý svět se divil.“

04

UDÁLOSTI POHLEDEM ŠÉFREDAKTORA MARKETING & MEDIA