Strana 24
Vkrizové situaci mluví vlády často
kmezinárodnímu idomácímu
publiku zároveň. Je možné
nastavit komunikaci tak, aby byla
srozumitelná apřesvědčivá pro obě
strany?
Je nutné vést paralelní komunikaci. Fakta
musí zůstat konzistentní, ale rámová-
ní musí odrážet priority jednotlivých
publik. Zatímco mezinárodní publikum
se většinou soustředí na stabilitu, vládu
práva adůvěryhodnost, domácí publi-
kum vnímá spíše bezpečí, jednotu alea-
dership. Silná krizová strategie publika
rychle identikuje apřipraví sdělení,
která rezonují, aniž by si odporovala.
Zásadní je, aby reakce byla transparent-
ní, empatická apředevším rychlá. Mlčení
nebo váhání bývá často škodlivější než
samotná krize.
Když hovoříme oreputaci státu,
vždy vyvstává otázka, jak vůbec
poznat, že se něco opravdu
změnilo. Podle čeho to poznáte vy?
Sleduji tři základní vrstvy. První je medi-
ální pokrytí— tedy zda se mění tonalita
akonzistence příběhů. Druhou vrstvu
tvoří data veřejného mínění: průzkumy,
sondy nebo analýza sentimentu na
sociálních sítích mohou odhalit hlub-
ší změny. Apak je tu třetí, nejsilnější
vrstva— behaviorální signály. Investují
do země zahraniční hráči? Přijíždí více
turistů? Jsou mladí lidé hrdí na svůj pas
akulturu? Skutečný posun reputace jde
totiž za hranice titulků aprojeví se vtom,
jak lidé jednají, nejen vtom, co říkají.
Vmenších otevřených
ekonomikách, jako je například
Česko, mohou být geopolitické
šoky pro značky tvrdou zkouškou.
Můžeme ochránit jejich reputaci
ještě před tím, než krize udeří?
Každá organizace by měla mít rejstřík
reputačních rizik, který je pravidelně
aktualizovaný aaktivně spravovaný.
To vyžaduje odvahu říkat inepříjemné
pravdy. Většina krizí má kořeny vigno-
rovaných problémech nebo slabých
procesech. Proaktivní přístup umožňuje
odhalit je dřív, než přerostou vreputační
škody.
Apokud se česká firma rozhodne
expandovat mimo EU, jak by podle
vás měly vypadat její první tři
měsíce, aby předešla zbytečným
reputačním rizikům?
První měsíce by měly být hlavně
onaslouchání. Je nutné pochopit místní
kulturu, historii ihodnoty azapojit do
procesu místní PR profesionály— skuteč-
ně jako partnery, ne jen jako vykonava-
tele úkolů. Sama se do prostředí nořím
čtením historie, ochutnáváním jídel
arozhovory slidmi. Empatie apokora
jsou klíčové, právě ony dokážou předejít
reputačním rizikům azajistit, že strategie
bude autentická.
Empatie aschopnost naslouchat
se pak musí promítnout ido složení
týmu. Které role dokáží nejlépe
zajistit, aby strategie zůstala
autentická?
Stačí se vrátit kEdwardu Bernaysovi,
často nazývaném otcem moderního PR.
Spolupracoval spsycholoy, aby lépe
porozuměl lidskému chování. Postupem
času se obor zúžil na media relations,
ale dnes, kdy máme kdispozici tolik
kanálů adisciplín, se znovu vracíme kté
interdisciplinární bohatosti. Ideální PR
tým proto vnímám jako fúzi datových
vědců, psychologů, neurovědců, expertů
na politiku akreativců. Už nejsme jen
plánovači akcí či tiskoví referenti. Jsme
strážci obsahu, svlivem iodpovědností.
Právě tato diverzita expertíz dělá naši
profesi fascinující víc než kdy dřív.
Spoluzaložila jste Asian
Communications Network, která
podporuje diverzitu voboru.
Co podle vaší zkušenosti
skutečně posouvá zastoupení
znevýhodněných skupin
vleadershipu?
Vzory jsou životně důležité. Vidět lídry,
kteří vypadají jako vy, dává sebevědomí
a„povolení“ mít ambice. VAsian Com-
munications Network se proto zaměřu-
jeme na budování leadership schopností
ataké na potlačování sebezpochybňo-
vání, které je důsledkem podreprezen-
tovanosti. Současně jsme měli štěstí na
silné spojence vširším komunikačním
odvětví. Askutečná změna nastává právě
tehdy, když se podreprezentované skupi-
ny aspojenci domluví aspolečně pracují
na rozšiřování příležitostí ivytváření
kultury sdíleného pokroku.
Pokud se podaří takové spojenectví
azměna se skutečně rozběhne, jak
se úspěch projeví vpraxi?
Úspěch by znamenal hlubší porozumění
tomu, co diverzita ainkluze skutečně
obnášejí. Příliš často jsou pojímány úzce,
nebo se znich dělá politikum. Ve skuteč-
nosti zahrnují široké spektrum— etnici-
tu, gender, sexualitu, neurodivergenci,
věk isocioekonomické zázemí. Přínosy
jsou přitom hmatatelné, rozmanité týmy
činí lepší rozhodnutí, podporují inovace
asnižují polarizaci. Kdybychom za pět
let viděli organizace, kde je inkluze plně
zakotvená— nikoli symbolická nebo
performativní, ale přijímaná zmorálních
ibyznysových důvodů—, pak bychom
mohli mluvit oskutečném pokroku.
Na Oxford Saïd pracujete
ispodnikateli. Včem se zakladatelé
firem nejčastěji mýlí, když přijde na
komunikaci?
Podnikatelé si často pletou komunika-
ci smarketingem azaměřují se téměř
výhradně na spotřebitele. Tím ale
opomíjejí širší krajinu stakeholderů—
zaměstnance, regulátory, novináře,
vlády imístní komunity. Všichni tito
hráči přitom formují mysl spotřebitele.
Jakmile zakladatelé rem pochopí, že PR
spočívá vřízení tohoto širšího ekosysté-
mu, začne jim být jasné, proč musí být
komunikace zapojená od prvního dne
jako strategická řídicí funkce, ane jako
dodatek až po vybudování marketingo-
vého oddělení.
Avčem se mýlí samotní lídři
komunikace?
Velmi často jde onepochopení rozdílu
mezi in-house aagenturní perspektivou.
Lídři často podceňují výzvy, kterým
čelí druhá strana, atím vzniká zbytečné
tření. Dalším slepým místem je myšlení
vsilech: například specialisté na spotře-
bitelské PR ignorují inovace vkorporátní
komunikaci, anaopak. Ti nejpředvída-
vější lídři se dnes dívají napříč sektory
ahledají nápady, které by mohli adap-
tovat pro své prostředí. Právě vtomto
vzájemném prolínání ainspiraci se rodí
skutečné inovace.
Podnikatelé si často
pletou komunikaci
s marketingem
a zaměřují se hlavně
na spotřebitele. Tím
ale opomíjejí širší
krajinu stakeholderů:
zaměstnance,
regulátory či novináře.
24 25
Komunita alidé