Zase jsme o něco dál

Volby jsou za rohem a s nimi vrcholí i předvolební kampaň. Zejména ta billboardová občas nabídne „inovace“, které celou politickou komunikaci výrazně ovlivní. Ať už dobrým, nebo špatným směrem. Díky jedné starší kampani jsme si například zvykli, že součástí komunikace musí být i zadavatel a zpracovatel. A to je docela podstatná změna. 

Kdo se chce letos podívat na velkou část venkovních kampaní, aniž by musel procestovat půlku republiky, může se v Praze projet po městském okruhu, konkrétně po Kbelské ulici. Postupně potká vlastně všechny strany, které mají jistou, nebo třeba i jen menší šanci dostat se do sněmovny. A když se to vidí takto najednou, ukazují se společné znaky, ale také ony extrémy. 

Tak nejprve k tomu společnému. Tím je snaha působit státnicky, samozřejmě s trochou toho národního, možná až národnostního šovinismu. Na tuto strunu hraje Andrej Babiš i Tomio Okamura, mírně to variuje Petr Fiala. Menší strany pak již tradičně sázejí na protisystémovost, což je jednak také vlastně spojuje, zároveň se tím ještě víc ukazuje, kdo chce vládnout (bez ohledu k tomu, jestli na to má či ne), a kdo zatím primárně usiluje o poslanecké lavice. 

A vlastně by to byla docela nuda, kdybychom tu neměli jeden příklad, který nás opět posunul… no, řekněme dál. A tím se stala Přísaha. Jedno z hesel, které si na jejích billboardech můžete přečíst, zní: Smrt korupci. Což o to, je to úderné, zapamatovatelné a zcela jistě to u části populace vyvolá to správné svrbění. Nicméně zároveň je to hodně hraniční a pro někoho možná i za hranou. Není to tak dávno, co bylo hraniční hrozit druhým vězením. Teď už to je rovnou smrt. Samozřejmě v lásce a válce je dovoleno vše a zdá se, že teď už to začíná platit i pro předvolební kampaň. 

Stanislav Šulc 

vedoucí redakce