Strana 32
nelze jednoduše převzít měřítka ze
spotřebitelského inuencer marketingu
aaplikovat je na B2B.
Počet sledujících tedy nemusí
oskutečném vlivu vypovídat
téměř nic. Co je tedy pro vás
podstatnější?
Upřímně je to pro mě jeden znejméně
zajímavých údajů. Chci vědět, kdo
daného člověka sleduje, kdo sjeho
obsahem skutečně komunikuje aco jsou
to za interakce. Pokud má někdo pět
tisíc sledujících, ale vkomentářích sním
diskutují seniorní profesionálové přesně
zodvětví, které chceme oslovit, může
být jeho hodnota obrovská.
Které další signály naznačují, že
má daný člověk ve svém oboru
skutečnou autoritu?
Sleduji také odbornost, relevanci, pra-
videlnost, kvalitu obsahu, složení publi-
ka, kdo se na daného člověka odkazuje
nebo sjakými značkami spolupracoval.
Člověk spěti tisíci vysoce relevantními
sledujícími může být pro B2B značku
cennější než někdo spůl milionem. Vliv
totiž není počet sledujících, ale schop-
nost ovlivnit, co si ti správní lidé myslí,
očem mluví aco nakonec udělají.
Výrazně se věnujete také
budování vlivu prostřednictvím
samotných zakladatelů firem. Proč
právě oni mohou být tak silným
komunikačním kanálem?
Protože mají něco, co remní prol
nikdy nedokáže napodobit— vlastní
lidský pohled na svět. Zakladatelé větši-
nou dobře znají problém, kvůli kterému
jejich rma vznikla. Mohou mluvit
otrhu, zpochybňovat zažité věci, vyprá-
vět příběhy nebo přiznat chybu. To je
mnohem zajímavější než další dokonale
uhlazený remní příspěvek.
Část tohoto vlivu ale nemusí být
na první pohled vůbec vidět.
Setkáváte se často slidmi, kteří
obsah sledují, ale veřejně na něj
nereagují?
Velmi často. Někdo může celý rok číst
příspěvky zakladatele na LinkedInu, ani
jednou nic neoznačit ani nekomentovat,
apak ho na akci oslovit stím, že sleduje
úplně všechno. Tito tiší sledující jsou
velmi reální. VB2B je velká část vlivu
neviditelná až do chvíle, kdy se projeví
konkrétním chováním.
Funguje ale tento přístup pro
každého zakladatele nebo ředitele
firmy?
Nefunguje. Pokud veřejná pozornost
někomu není příjemná, nemá smysl ho
do ní nutit. Ne každý ředitel se musí stát
tvůrcem obsahu na LinkedInu. Někomu
vyhovuje psaní, jinému podcasty, vystu-
pování na pódiu nebo osobní setkání.
Strategie se musí přizpůsobit člověku,
ne člověk představě otom, jak má vypa-
dat názorový lídr.
Kde pak podle vás leží hranice
mezi přirozeným budováním
osobní značky avytvářením umělé
persony?
Samotné psaní můžete klidně svěřit
někomu jinému, pokud myšlenky stále
pocházejí od daného člověka. Dobrý
autor má pomoci jeho názory formulo-
vat jasněji apoutavěji, ne mu vytvářet
úplně jinou osobnost. Problém nastává
ve chvíli, kdy člověk publikuje postoje,
které ve skutečnosti nezastává, nebo
příběhy, které nejsou jeho.
Takže pomoc sformulací ano, ale
vlastní názory avztahy spublikem
by měl člověk zachovat ve svých
rukou?
Přesně tak. Dříve či později vás někdo
potká osobně avelmi rychle pozná,
jestli se váš skutečný projev shoduje
stím, co dlouhodobě prezentujete na
internetu. Neměli byste proto přene-
chat jiným své myšlení ani komunikaci
slidmi vkomentářích. Právě tam se
totiž buduje skutečná důvěra.
Musí být veřejnou tváří firmy
skutečně její zakladatel? Nemohou
být někdy důvěryhodnější
právě odborníci nebo řadoví
zaměstnanci?
Určitě. Někdy dokonce výrazně.
Kdybych například hledala informace
okybernetické bezpečnosti, zajímal by
mě spíš názor výzkumníka zabývajícího
se bezpečnostními hrozbami spojený-
mi sumělou inteligencí než vyjádření
generálního ředitele rmy, pro kterou
pracuje. Stejně to funguje uinženýrů,
produktových specialistů, konzultantů
nebo lidí, kteří jsou vpřímém kontaktu
Nejzajímavější
fáze přichází ve
chvíli, kdy značky
přestanou inuencer
marketing vnímat
jako samostatnou
disciplínu azačnou
svlivem pracovat
napříč PR,
sociálními sítěmi,
obsahem, akcemi,
vyhledáváním,
komunikací vedení
izaměstnanců.
32 33
Forum Media