Marketing & Media

Časopis Marketing a Media je prestižním a vlivným oborovým médiem.

Strana 32

nelze jednoduše převzít měřítka ze
spotřebitelského inuencer marketingu
aaplikovat je na B2B.
Počet sledujících tedy nemusí
oskutečném vlivu vypovídat
téměř nic. Co je tedy pro vás
podstatnější?
Upřímně je to pro mě jeden znejméně
zajímavých údajů. Chci vědět, kdo
daného člověka sleduje, kdo sjeho
obsahem skutečně komunikuje aco jsou
to za interakce. Pokud má někdo pět
tisíc sledujících, ale vkomentářích sním
diskutují seniorní profesionálové přesně
zodvětví, které chceme oslovit, může
být jeho hodnota obrovská.
Které další signály naznačují, že
má daný člověk ve svém oboru
skutečnou autoritu?
Sleduji také odbornost, relevanci, pra-
videlnost, kvalitu obsahu, složení publi-
ka, kdo se na daného člověka odkazuje
nebo sjakými značkami spolupracoval.
Člověk spěti tisíci vysoce relevantními
sledujícími může být pro B2B značku
cennější než někdo spůl milionem. Vliv
totiž není počet sledujících, ale schop-
nost ovlivnit, co si ti správní lidé myslí,
očem mluví aco nakonec udělají.
Výrazně se věnujete také
budování vlivu prostřednictvím
samotných zakladatelů firem. Proč
právě oni mohou být tak silným
komunikačním kanálem?
Protože mají něco, co remní prol
nikdy nedokáže napodobit— vlastní
lidský pohled na svět. Zakladatelé větši-
nou dobře znají problém, kvůli kterému
jejich rma vznikla. Mohou mluvit
otrhu, zpochybňovat zažité věci, vyprá-
vět příběhy nebo přiznat chybu. To je
mnohem zajímavější než další dokonale
uhlazený remní příspěvek.
Část tohoto vlivu ale nemusí být
na první pohled vůbec vidět.
Setkáváte se často slidmi, kteří
obsah sledují, ale veřejně na něj
nereagují?
Velmi často. Někdo může celý rok číst
příspěvky zakladatele na LinkedInu, ani
jednou nic neoznačit ani nekomentovat,
apak ho na akci oslovit stím, že sleduje
úplně všechno. Tito tiší sledující jsou
velmi reální. VB2B je velká část vlivu
neviditelná až do chvíle, kdy se projeví
konkrétním chováním.
Funguje ale tento přístup pro
každého zakladatele nebo ředitele
firmy?
Nefunguje. Pokud veřejná pozornost
někomu není příjemná, nemá smysl ho
do ní nutit. Ne každý ředitel se musí stát
tvůrcem obsahu na LinkedInu. Někomu
vyhovuje psaní, jinému podcasty, vystu-
pování na pódiu nebo osobní setkání.
Strategie se musí přizpůsobit člověku,
ne člověk představě otom, jak má vypa-
dat názorový lídr.
Kde pak podle vás leží hranice
mezi přirozeným budováním
osobní značky avytvářením umělé
persony?
Samotné psaní můžete klidně svěřit
někomu jinému, pokud myšlenky stále
pocházejí od daného člověka. Dobrý
autor má pomoci jeho názory formulo-
vat jasněji apoutavěji, ne mu vytvářet
úplně jinou osobnost. Problém nastává
ve chvíli, kdy člověk publikuje postoje,
které ve skutečnosti nezastává, nebo
příběhy, které nejsou jeho.
Takže pomoc sformulací ano, ale
vlastní názory avztahy spublikem
by měl člověk zachovat ve svých
rukou?
Přesně tak. Dříve či později vás někdo
potká osobně avelmi rychle pozná,
jestli se váš skutečný projev shoduje
stím, co dlouhodobě prezentujete na
internetu. Neměli byste proto přene-
chat jiným své myšlení ani komunikaci
slidmi vkomentářích. Právě tam se
totiž buduje skutečná důvěra.
Musí být veřejnou tváří firmy
skutečně její zakladatel? Nemohou
být někdy důvěryhodnější
právě odborníci nebo řadoví
zaměstnanci?
Určitě. Někdy dokonce výrazně.
Kdybych například hledala informace
okybernetické bezpečnosti, zajímal by
mě spíš názor výzkumníka zabývajícího
se bezpečnostními hrozbami spojený-
mi sumělou inteligencí než vyjádření
generálního ředitele rmy, pro kterou
pracuje. Stejně to funguje uinženýrů,
produktových specialistů, konzultantů
nebo lidí, kteří jsou vpřímém kontaktu
Nejzajímavější
fáze přichází ve
chvíli, kdy značky
přestanou inuencer
marketing vnímat
jako samostatnou
disciplínu azačnou
svlivem pracovat
napříč PR,
sociálními sítěmi,
obsahem, akcemi,
vyhledáváním,
komunikací vedení
izaměstnanců.
32  33
Forum Media
Marketing & Media