EDITORIAL
Zvláštní
záležitost
Nedávno jsem s jistým překvapením zaznamenal, že Rada pro reklamu nejen existuje, ale že
dokonce vykazuje činnost. Na základě podnětů
fyzických osob tato organizace rozhodla, že
kampaně bank Moneta a Creditas jsou v pořádku. Nedalo mi to, a vydal jsem se hledat bližší
informace.
RETRO A NEPŘEHLEDNÝ
▲
02
Foto: MONETA
Když vystupuje v reklamě
kocour, jde automaticky
o nadsázku?
Rozhodnutí Rady jsem nalezl na webu, o němž
si troufám říct, že byl retro a nepřehledný již
v době svého vzniku, kterou odhaduji na rok
1999. Hledané dokumenty se nacházely důmyslně ukryté pod miniaturním odkázkem a sestávaly z textového souboru, který si bylo nutno
stáhnout ve formátu PDF. Napsány byly se vší
myslitelnou úřednickou kostrbatostí. Jazyk Rady
pro reklamu je jazykem byrokracie, o kterém Jan
Keller ještě v časech, kdy si zasloužil být brán
vážně, napsal, že jeho hlavním úkolem je zastrašit, zmást a odradit.
Několikerým přečtením jsem zjistil, že si
kdosi stěžoval na genderové stereotypy, které
obsahuje spot Monety, v níž si on bere ji a slibuje
jí ze svého účtu platit kabelky a lodičky. Rada
stížnost zamítla s poukazem na to, že v kampani
vystupuje mluvící kocour, tudíž jde o nadsázku
a všechno je tedy v dokonalém pořádku. Docela
by mě zajímalo, jak by se Rada pro reklamu
vypořádala s mluvícím kocourem komentujícím
spot, ve kterém si žena za znásilnění může sama.
Co se banky Creditas týče, stěžovatel její
kampani vyčítal zavádějící údaje o některém
z parametrů jejích produktů. Rada dospěla
k názoru, že spot sice neinformuje přesně, ale
zákazník si může relevantní informace najít na
jejím webu. Výsledek: Zamítnuto, kulaté razítko,
spisová značka naše, spisová značka vaše, vyřizuje Štruncová.
Pak už se netřeba podivovat, že Rada pro
reklamu nemá žádný problém s kampaněmi
společností, které nabízejí lichvářské půjčky a že
ji nijak nepohoršuje třeba to, že reklama na alkoholické nápoje rotuje mezi pořady pro děti.
Rada pro reklamu si nárokuje autoritu
posuzovat, která kampaň je či není přípustná,
přitom její práce vykazuje známky povrchnosti,
neochoty domyslet dopad vlastního rozhodování, neodpovědnost v nakládání s autoritou a,
krasoduchové prominou, vyčuranosti.
PODKONICKÉHO MEMENTO
Duch exekutorského magnáta Juraje Podkonického, který Radu na počátku devadesátých let
opanoval, je v této organizaci očividně zažraný
jako stoletá špína. Než se snažit něco takového
vyčistit, je občas lepší to prostě vyhodit a začít
znova. Není to i tento případ?
Míč je na straně reklamek a zadavatelů: Vážně
stojíte o to, aby nad vaší prací stál orgán, který si
neumí ani udělat web? Je to přece nedůstojné. Je
to relikt toho špatného, co se dělo v jinak skvělých a svobodných devadesátých letech. Myslím,
že by si reklama zasloužila Radu, která dokáže
komunikovat lépe a sebevědomě a nebude se
schovávat za paragrafy.
Ondřej Fér
šéfredaktor