EDITORIAL

Zvláštní

záležitost

Nedávno jsem s jistým překvapením zaznamenal, že Rada pro reklamu nejen existuje, ale že

dokonce vykazuje činnost. Na základě podnětů

fyzických osob tato organizace rozhodla, že

kampaně bank Moneta a Creditas jsou v pořádku. Nedalo mi to, a vydal jsem se hledat bližší

informace.

RETRO A NEPŘEHLEDNÝ

▲

02

Foto: MONETA

Když vystupuje v reklamě

kocour, jde automaticky

o nadsázku?

Rozhodnutí Rady jsem nalezl na webu, o němž

si troufám říct, že byl retro a nepřehledný již

v době svého vzniku, kterou odhaduji na rok

1999. Hledané dokumenty se nacházely důmyslně ukryté pod miniaturním odkázkem a sestávaly z textového souboru, který si bylo nutno

stáhnout ve formátu PDF. Napsány byly se vší

myslitelnou úřednickou kostrbatostí. Jazyk Rady

pro reklamu je jazykem byrokracie, o kterém Jan

Keller ještě v časech, kdy si zasloužil být brán

vážně, napsal, že jeho hlavním úkolem je zastrašit, zmást a odradit.

Několikerým přečtením jsem zjistil, že si

kdosi stěžoval na genderové stereotypy, které

obsahuje spot Monety, v níž si on bere ji a slibuje

jí ze svého účtu platit kabelky a lodičky. Rada

stížnost zamítla s poukazem na to, že v kampani

vystupuje mluvící kocour, tudíž jde o nadsázku

a všechno je tedy v dokonalém pořádku. Docela

by mě zajímalo, jak by se Rada pro reklamu

vypořádala s mluvícím kocourem komentujícím

spot, ve kterém si žena za znásilnění může sama.

Co se banky Creditas týče, stěžovatel její

kampani vyčítal zavádějící údaje o některém

z parametrů jejích produktů. Rada dospěla

k názoru, že spot sice neinformuje přesně, ale

zákazník si může relevantní informace najít na

jejím webu. Výsledek: Zamítnuto, kulaté razítko,

spisová značka naše, spisová značka vaše, vyřizuje Štruncová.

Pak už se netřeba podivovat, že Rada pro

reklamu nemá žádný problém s kampaněmi

společností, které nabízejí lichvářské půjčky a že

ji nijak nepohoršuje třeba to, že reklama na alkoholické nápoje rotuje mezi pořady pro děti.

Rada pro reklamu si nárokuje autoritu

posuzovat, která kampaň je či není přípustná,

přitom její práce vykazuje známky povrchnosti,

neochoty domyslet dopad vlastního rozhodování, neodpovědnost v nakládání s autoritou a,

krasoduchové prominou, vyčuranosti.

PODKONICKÉHO MEMENTO

Duch exekutorského magnáta Juraje Podkonického, který Radu na počátku devadesátých let

opanoval, je v této organizaci očividně zažraný

jako stoletá špína. Než se snažit něco takového

vyčistit, je občas lepší to prostě vyhodit a začít

znova. Není to i tento případ?

Míč je na straně reklamek a zadavatelů: Vážně

stojíte o to, aby nad vaší prací stál orgán, který si

neumí ani udělat web? Je to přece nedůstojné. Je

to relikt toho špatného, co se dělo v jinak skvělých a svobodných devadesátých letech. Myslím,

že by si reklama zasloužila Radu, která dokáže

komunikovat lépe a sebevědomě a nebude se

schovávat za paragrafy.

Ondřej Fér

šéfredaktor