EDITORIAL
Příběh
a technologie
Kdesi na internetu jsem minulý týden zaznamenal celkem zajímavou diskusi o fenoménech,
které reprezentují komerční komunikaci v roce
2019. Hodně se mluvilo třeba o podcastech, digitalizaci v průmyslové výrobě a její veřejné tváři,
samozřejmě o fake news, o omnichannelu.
Všechna tato témata jsou, jak svým nejazykem pěkně říkají politici, legitimní. A ještě něco
mají společného. Místo aby se na nich odborná
veřejnost (nebo ta její část, která se zapojila do
diskuse) shodla, vyvolávala mezi diskutujícími
pochyby a nejistotu.
Myslím, že právě pochyby a nejistota jsou
tím, co komerční komunikaci v současné době
definuje asi nejpřesněji.
Ano, žijeme neustále smáčeni sprškami nadšení a očekávání, které vyvolávají podcasty nebo
strhující data o schopnosti online komunikace
kropit trh ve stylu kobercového náletu.
Jistě, technologie se dopracovala k úžasné
schopnosti výkonu.
PROSÍM O PŘÍBĚHY
▲
02
Foto: CLEAR FACE
Zaznamenali jste u nás
v poslední době velkou
guerillovou kampaň?
Já ne, a přijde mi to škoda.
Jenže technologie přece je především způsob,
jak k lidem dostat svůj příběh. Lidé totiž něco
neudělají kvůli technologii samotné, musí se
identifikovat s nějakým narativem. A mám vážnou obavu, že narativ chybí.
Na jedné straně klienti mají na svoje kampaně
stále víc peněz – a protože nejsem Šichtařová,
nebudu tvrdit, že to je předzvěst krize.
Klienti vnímají, že by si jejich obchod zasloužil víc než standardní imagovou inzerci v printu,
nějaký ten billboard, pár spotů a komunikaci
na sociálních sítích vybušenou více či méně
pochybnými influencery.
Problém je, že obchodní oddělení mediálních
domů jsou ze své povahy mimořádně rigidní
a jen složitě nacházejí způsoby, jak do svých
korporátních cel začlenit cosi překvapivého.
Agentury by to dokázaly, ale až příliš často
u nich kreativita převažuje nad efektivitou.
Jsme zpátky u pochyb a nejistoty. Klienti
pochybují, že jsou jejich rozpočty utráceny
nejefektivnějším možným způsobem. Agentury
si nejsou jisté, že klienti dostávají to, co ve skutečnosti chtějí.
Vidím celkem jednoznačné řešení. Všechny
zúčastněné strany by se měly začít víc zamýšlet
nad tím, kde zůstaly příběhy. Na technologii se
je třeba podívat jako na jeden z prostředků, jak
dostat firmu k zákazníkovi, nikoliv ale jako na
alfu a omegu.
Ve světě stále náročnějších klientů a stále
otrlejších konzumentů je to prostě nezbytné
a nevyhnutelné, a kdo začne jako první, vytvoří
si klíčový náskok na trhu.
Ondřej Fér
šéfredaktor