V časopise Campaign už nějakou dobu probíhá

nesmírně zajímavá debata o flexibilitě pracovní

doby v agenturách. Asi nejzajímavější příspěvky

do „Flexigate“ přinesli šéfové Starcomu

a Publicisu. První tvrdí, že pátek je ideální den

pro home office. Druhý soudí, že by lidé v pátek

měli být v práci a že je na manažerech, aby v nich

dokázalo roznítit „that friday feeling“. Lidé by

prostě v pátek měli makat, ale měli by u toho být

dobře naladěni a zbavit se celotýdenní rutiny.

Flexibilní pracovní dobu za Kanálem

(a nejspíš i jinde na Západě) řeší výlučně z hledis‑

ka efektivity. Cílem zaměstnavatele by logicky

mělo být, aby lidé pracovali co nejkvalitněji. Aby

podávali co nejlepší výkony. A k tomu jim je po‑

třeba nastavit prostředí, ve kterém se budou cítit

dostatečně svobodně, aby dokázali být tvůrčí,

ale současně je třeba mít a ctít hranice, bez nichž

se svoboda nutně mění v anarchii. Současně tyto

hranice a pravidla nesmí být natolik tuhá, aby

vytvářela nepřiměřený tlak.

V agenturách – a samozřejmě nejenom v nich –

bývá home office nabízen jako benefit. Problém

je, že zaměstnancům málokdy někdo důsled‑

ně vysvětlí, co vlastně home office znamená.

Převažující výklad je, že home office rovná se

převlečená dovolená. Manažeři mívají sklon

přičítat tento omyl zaměstnancům, vinni jsou ale

především oni sami. Home office by měl být, ale

často není prostředkem pro nalezení optimální

pracovní výkonnosti u lidí, kteří pro svou efek‑

tivitu potřebují mít klid k introspekci. Podobná

EDITORIAL

Flexigate

situace vzniká u volnějších dnů. Zažil jsem, když

si zaměstnanci mohli vybrat jeden volnější den.

Pro půlku lidí se pondělí změnilo v malou neděli

a pátek v páteční noc již od časného dopoledne.

A zase: neviním z toho zaměstnance, na vině

jsou manažeři, kteří nedokázali dostatečně vy‑

světlit, proč to celé vlastně ukuli a provozují.

Zpátky k agenturám a vůbec byznysu, který

pracuje s kreativitou. Vykutat ji z lidí bývá dlou‑

hodobě nesmírně těžké. Nikdo kromě hříček

přírody nedokáže sypat nápad za nápadem pět

dní v týdnu od devíti do pěti. Čím lépe se vedení

naučí vytvářet pro svoje lidi podmínky, které

je budou ne motivovat, ale stimulovat, tím lepší

výsledky budou na konci procesu.

Tento úkol je ale také komunikační. Už zmíně‑

ní pánové ze Starcomu a Publicisu se shodli, že

ačkoliv se živí komerční komunikací, zaostávají

v komunikaci se svými vlastními kolegy

a zaměstnanci. Ti často nevědí, co se od nich

očekává a ve snaze splnit vůbec nebo nejasně

vyřčená přání nadřízených v zásadě buď dělají

botu za botou a přešlap za přešlapem, nebo

nedělají preventivně vůbec nic, protože kdo

nic nedělá, neměl by nic zkazit. Tohle ale nikdo

nechce, nebo ano?

Ondřej Fér

šéfredaktor

Inzerce