Editorial

Prostředí, ne nástroj

O tom, jak umělá inteligence promění svět, profese i člověka, se živelně spekuluje na všech frontách. Debaty oscilují od optimistických přes realistické po pesimistické, záleží na míře zkušeností s AI, na profesi, kde lidé působí, a na fantazii. Přesto s možná zatím nejlepším a nejucelenějším pohledem přišel paradoxně papež, kterému se v jednoduché tezi povedlo ukázat, co mnozí nevidí, nebo nechtějí vidět.

Ve své první encyklice Magnifica Humanitas, tedy Velkolepé lidstvo s podtitulem O ochraně lidské osoby v době umělé inteligence, ukazuje, že AI už není nástroj, ale prostředí, ve kterém se lidstvo ocitlo. Zdánlivá hra se slovy je ve skutečnosti zásadní pootočení perspektivy, jak AI vnímat, jak o ní přemýšlet a jak s ní dál nakládat.

Všechny další teze z jeho prvního papežského listu jsou v podstatě detaily, s nimiž můžete souhlasit, či nikoli, a můžete je třeba i ignorovat. Ale to, že žijeme v éře AI, ať se nám to líbí nebo ne, je už fakt.

A co nám tedy jediného zbývá? Na tento fakt se naladit, adaptovat se. A mitigovat. Tedy mitigujme.

Stanislav Šulc, vedoucí redakce