NÁZORY
18
K věci
Na okraj
LIBOR MATOUŠEK
Asociace online vydavatelů
MARTIN SVETLÍK
McCann Prague
Proč to ten kluk dělá? Nejen tato věta se honí
v myslích představitelů stávajících českých
institucí, které by měly hájit zájmy vydavatelů
a novinářů. Proč to tedy dělám? Předně si
myslím a říkám to zcela otevřeně, že české
instituce, které mají kultivovat a lobbovat za
demokratické principy a podporu médií nejen
v době covidové, fatálně selhaly. Slovo fatálně
si mohou podtrhnout nesouhlasnou vlnov‑
kou, ale na mém názoru nic nezmění.
Založení Asociace online vydavatelů není
spontánní akcí rozhněvaných mladých mužů.
Její vznik se začal formovat již v roce 2017, kdy
jsem vnímal signály z centristických i lokál‑
ních médií nové vlny. Onou novou vlnou jsou
pro mne média, která vznikla po roce 2012.
V tu dobu jsem však nemohl akcelerovat vznik
platformy, která by různá pokřivení medi‑
álního trhu mohla narovnávat. Musel jsem
převážně řídit své médium (Drbna).
Na podzim loňského roku jsem se tedy
postupně potkával s mými mediálními konku‑
renty a ptal jsem se jich, zda jsou jejich potře‑
by stejné jako před třemi lety. Jejich motivace
účastnit se na projektu AOV byla ještě silnější.
Doba koronavirová totiž veškeré instituce
ovlivňující mediální trh svlékla do naha. Kdo
si vybaví tabulku dvoumiliardové podpory
pro média od MMR, na kterou si mysleli „velcí
kluci“ přes nesmyslné hodnoty GRPů, jistě mi
dá za pravdu.
Navrhl jsem jim tedy založení Asociace
online vydavatelů a všichni mí konkurenti
byli rozhodně pro. Od počátku jsem chtěl,
aby fungovala jako samoregulační orgán. Z to‑
hoto důvodu jsme s Ondřejem Neumannem
definovali čtyři základní podmínky pro vstup
vydavatele. První podmínkou je neúčast sta‑
tutárních orgánů vydavatele v politické stra‑
ně. Druhou podmínkou je, že vydavatel není
vlastněn PR či mediální agenturou. Dalším
samoregulačním prvkem je podíl vlastního
obsahu na celkovém obsahu média vydavate‑
le. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli elimino‑
vat „překlápěče tiskových zpráv“ nastavili
jsme pravidlo 50 procent vlastního obsahu.
Poslední podmínkou pro vstup je nešíření
dezinformací a fakenews. Je mi jasné, že můj
názor na fakenews může být odlišný od pohle‑
du politiků. Abych eliminoval škarohlídské
a uštěpačné poznámky k tomuto bodu, obrátil
Říká se, že vyhrát Black Pencil je nejtěžší ze
všech reklamních cen. Za celou historii jich
D&AD udělilo jen 173, to jsou necelé tři ročně.
O tom, kdo ji získá letos, jsem spolurozhodo‑
val jako člen poroty.
Na začátku je dobré říct, že dostat se do
Black Pencil Jury byla trochu souhra náhod.
Ale taky skvělá zkušenost — moci být na jed‑
nom callu s lidmi jako je Fred Levron, Nadja
Lossgott, Pancho Cassis nebo Kate Stanners…
A pokud vám nic neřeknou jména, přidám
jejich kampaně: Whopper Detour, Womb
Stories, Trash Isles nebo Moldy Whopper. Asi
je budete znát.
A proč je tak těžké tu černou tužku vyhrát?
Po asi padesáti hodinách strávených nad při‑
hláškami a na Zoomu mě napadá hned něko‑
lik důvodů. Zaprvé to, že se diskutuje doslova
o každé větě v té nebo oné case study — jak si
ji jako porotci ještě můžeme vyložit a co už
nám její autoři umně podsouvají k domyšlení.
A pak se se stejnou intenzitou a vášní disku‑
tuje znovu, tentokrát o tom, co v case study
naopak raději nezaznělo, a proč.
Pár naprosto výjimečných integrovaných
kampaní se potom objeví napříč skoro vše‑
mi kategoriemi a nastává problém. Porota
musí rozseknout, ve které z nich přináší
skutečně přelomovou inovaci. Přitom ty
nejlepší kampaně často redefinují hranice
kategorií, takže ocenit je v tom správném
kontextu je těžko představitelné mentální
cvičení. Jedna dobře mířená otázka může
změnit pohled poroty na celou kategorii
a začíná se zase znovu.
A pak je tu konkurence. Letos se sešlo
tuším přes 10 000 přihlášek a na rozdíl třeba
od letošních ADC*E Awards jich bylo velmi
málo vyloženě slabých — většina jsou nad‑
průměrné až skvělé práce. Ani na shortlist
se nedostala řada kampaní, které by u nás
doma sklízely zlata po hrstech. Ne, Česko
letos žádný shortlist na D&AD nemá. Slováci
jsou na tom líp — mají jeden. Celá ta soutěž je
nějaká přísná, řeknu vám.
Slíbil jsem, že neprozradím, jestli jsme
vůbec nějakou černou tužku letos udělili. Ale
protože tenhle komentář vychází až po slav‑
nostním udílení, můžete se rovnou podívat
sami. Nejlepší představu o úrovni Black Pencil
si stejně uděláte z vítězných prací.
Založení AOV není
spontánním počinem
Instituce, které
mají kultivovat
a lobbovat za
demokratické
principy
a podporu médií
fatálně selhaly
jsem se na Miloše Gregora z MUNI, aby nám
pomohl s jasnou definicí pojmů dezinformace
a fakenews.
S těmito podmínkami jsme odstartovali
naši náročnou cestu. Asociace velice rychle
přibrala nové členy a další přihlášky čekají ve
frontě. Prakticky tři týdny po založení jsme
vstoupili do evropské organizace News Media
Europe (NME). Organizace sdružuje více než
2500 evropských zpravodajských médií z ob‑
lasti tisku, online, rozhlasu i televize. Kromě
jiného podporuje a posiluje svobodu pub‑
likování, zejména ve zpravodajství a stejně
jako my spolupracuje úzce i s novinářskými
organizacemi. Pro Asociaci online vydavatelů
je vstup do News Media Europe přínosem
v mnoha směrech. V evropském měřítku je
český mediální trh z hlediska demokratických
principů vnímán jako ohrožený, ale ne v tako‑
vém stavu jako trh maďarský či polský.
Pro mě osobně jsou diskuze na evropské
úrovni osvěžujícím vystoupením z bahna
českého mediálního rybníku, do kterého
převážně politici dlouhodobě kydali hnůj
a posunuli během několika let Českou republi‑
ku ze třináctého na čtyřicáté místo v celosvě‑
tovém žebříčku svobody médií. Nejen z tohoto
důvodu bylo potěšující slyšet podporu od
ostatních kolegů z Evropy včetně prezidenta
NME Fernanda de Yarza López‑Madraza, kte‑
rý situaci v rámci debaty glosoval slovy „You’ll
never walk alone.“ A to i v okamžiku, kdy jste
fanouškem Manchesteru United.
Jak se rozhoduje
v nejpřísnější
porotě světa?