NÁZORY

18

K věci

Na okraj

LIBOR MATOUŠEK

Asociace online vydavatelů

MARTIN SVETLÍK

McCann Prague

Proč to ten kluk dělá? Nejen tato věta se honí

v myslích představitelů stávajících českých

institucí, které by měly hájit zájmy vydavatelů

a novinářů. Proč to tedy dělám? Předně si

myslím a říkám to zcela otevřeně, že české

instituce, které mají kultivovat a lobbovat za

demokratické principy a podporu médií nejen

v době covidové, fatálně selhaly. Slovo fatálně

si mohou podtrhnout nesouhlasnou vlnov‑

kou, ale na mém názoru nic nezmění.

Založení Asociace online vydavatelů není

spontánní akcí rozhněvaných mladých mužů.

Její vznik se začal formovat již v roce 2017, kdy

jsem vnímal signály z centristických i lokál‑

ních médií nové vlny. Onou novou vlnou jsou

pro mne média, která vznikla po roce 2012.

V tu dobu jsem však nemohl akcelerovat vznik

platformy, která by různá pokřivení medi‑

álního trhu mohla narovnávat. Musel jsem

převážně řídit své médium (Drbna).

Na podzim loňského roku jsem se tedy

postupně potkával s mými mediálními konku‑

renty a ptal jsem se jich, zda jsou jejich potře‑

by stejné jako před třemi lety. Jejich motivace

účastnit se na projektu AOV byla ještě silnější.

Doba koronavirová totiž veškeré instituce

ovlivňující mediální trh svlékla do naha. Kdo

si vybaví tabulku dvoumiliardové podpory

pro média od MMR, na kterou si mysleli „velcí

kluci“ přes nesmyslné hodnoty GRPů, jistě mi

dá za pravdu.

Navrhl jsem jim tedy založení Asociace

online vydavatelů a všichni mí konkurenti

byli rozhodně pro. Od počátku jsem chtěl,

aby fungovala jako samoregulační orgán. Z to‑

hoto důvodu jsme s Ondřejem Neumannem

definovali čtyři základní podmínky pro vstup

vydavatele. První podmínkou je neúčast sta‑

tutárních orgánů vydavatele v politické stra‑

ně. Druhou podmínkou je, že vydavatel není

vlastněn PR či mediální agenturou. Dalším

samoregulačním prvkem je podíl vlastního

obsahu na celkovém obsahu média vydavate‑

le. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli elimino‑

vat „překlápěče tiskových zpráv“ nastavili

jsme pravidlo 50 procent vlastního obsahu.

Poslední podmínkou pro vstup je nešíření

dezinformací a fakenews. Je mi jasné, že můj

názor na fakenews může být odlišný od pohle‑

du politiků. Abych eliminoval škarohlídské

a uštěpačné poznámky k tomuto bodu, obrátil

Říká se, že vyhrát Black Pencil je nejtěžší ze

všech reklamních cen. Za celou historii jich

D&AD udělilo jen 173, to jsou necelé tři ročně.

O tom, kdo ji získá letos, jsem spolurozhodo‑

val jako člen poroty.

Na začátku je dobré říct, že dostat se do

Black Pencil Jury byla trochu souhra náhod.

Ale taky skvělá zkušenost — moci být na jed‑

nom callu s lidmi jako je Fred Levron, Nadja

Lossgott, Pancho Cassis nebo Kate Stanners…

A pokud vám nic neřeknou jména, přidám

jejich kampaně: Whopper Detour, Womb

Stories, Trash Isles nebo Moldy Whopper. Asi

je budete znát.

A proč je tak těžké tu černou tužku vyhrát?

Po asi padesáti hodinách strávených nad při‑

hláškami a na Zoomu mě napadá hned něko‑

lik důvodů. Zaprvé to, že se diskutuje doslova

o každé větě v té nebo oné case study — jak si

ji jako porotci ještě můžeme vyložit a co už

nám její autoři umně podsouvají k domyšlení.

A pak se se stejnou intenzitou a vášní disku‑

tuje znovu, tentokrát o tom, co v case study

naopak raději nezaznělo, a proč.

Pár naprosto výjimečných integrovaných

kampaní se potom objeví napříč skoro vše‑

mi kategoriemi a nastává problém. Porota

musí rozseknout, ve které z nich přináší

skutečně přelomovou inovaci. Přitom ty

nejlepší kampaně často redefinují hranice

kategorií, takže ocenit je v tom správném

kontextu je těžko představitelné mentální

cvičení. Jedna dobře mířená otázka může

změnit pohled poroty na celou kategorii

a začíná se zase znovu.

A pak je tu konkurence. Letos se sešlo

tuším přes 10 000 přihlášek a na rozdíl třeba

od letošních ADC*E Awards jich bylo velmi

málo vyloženě slabých — většina jsou nad‑

průměrné až skvělé práce. Ani na shortlist

se nedostala řada kampaní, které by u nás

doma sklízely zlata po hrstech. Ne, Česko

letos žádný shortlist na D&AD nemá. Slováci

jsou na tom líp — mají jeden. Celá ta soutěž je

nějaká přísná, řeknu vám.

Slíbil jsem, že neprozradím, jestli jsme

vůbec nějakou černou tužku letos udělili. Ale

protože tenhle komentář vychází až po slav‑

nostním udílení, můžete se rovnou podívat

sami. Nejlepší představu o úrovni Black Pencil

si stejně uděláte z vítězných prací.

Založení AOV není

spontánním počinem

Instituce, které

mají kultivovat

a lobbovat za

demokratické

principy

a podporu médií

fatálně selhaly

jsem se na Miloše Gregora z MUNI, aby nám

pomohl s jasnou definicí pojmů dezinformace

a fakenews.

S těmito podmínkami jsme odstartovali

naši náročnou cestu. Asociace velice rychle

přibrala nové členy a další přihlášky čekají ve

frontě. Prakticky tři týdny po založení jsme

vstoupili do evropské organizace News Media

Europe (NME). Organizace sdružuje více než

2500 evropských zpravodajských médií z ob‑

lasti tisku, online, rozhlasu i televize. Kromě

jiného podporuje a posiluje svobodu pub‑

likování, zejména ve zpravodajství a stejně

jako my spolupracuje úzce i s novinářskými

organizacemi. Pro Asociaci online vydavatelů

je vstup do News Media Europe přínosem

v mnoha směrech. V evropském měřítku je

český mediální trh z hlediska demokratických

principů vnímán jako ohrožený, ale ne v tako‑

vém stavu jako trh maďarský či polský.

Pro mě osobně jsou diskuze na evropské

úrovni osvěžujícím vystoupením z bahna

českého mediálního rybníku, do kterého

převážně politici dlouhodobě kydali hnůj

a posunuli během několika let Českou republi‑

ku ze třináctého na čtyřicáté místo v celosvě‑

tovém žebříčku svobody médií. Nejen z tohoto

důvodu bylo potěšující slyšet podporu od

ostatních kolegů z Evropy včetně prezidenta

NME Fernanda de Yarza López­‑Madraza, kte‑

rý situaci v rámci debaty glosoval slovy „You’ll

never walk alone.“ A to i v okamžiku, kdy jste

fanouškem Manchesteru United.

Jak se rozhoduje

v nejpřísnější

porotě světa?