Strana 45
Mnozí namítají, že svá data
poskytujeme dobrovolně výměnou
za užitečné služby zdarma. Vy ale
upozorňujete, že tato volba není
vždy skutečně svobodná. Kde končí
uživatelský souhlas akde začíná
systémový tlak, zněhož je těžké
vystoupit?
Znovu se vracíme kparadoxu soukromí.
Už jsem vysvětloval, proč dohoda, oníž si
myslíme, že ji uzavíráme, když poskytu-
jeme svá data, často není rovnocenná.
Zároveň je ale zjednodušující říkat, že
tuto dohodu uzavíráme dobrovolně.
Je pravda, že mi obvykle nikdo nedrží
pistoli uhlavy. Jenže vsociálním aeko-
nomickém řádu, který je dnes postavený
na předpokladu naší účasti na různých
typech platforem ana předpokladu, že
odevzdáváme různé typy dat, je vystou-
pení ze systému spojeno svysokou
cenou. Až do té míry, že mnozí právní
teoretici zpochybňují, zda zde vůbec
může existovat něco jako souhlas nebo
dobrovolnost. Podmínky, za nichž se
svých dat vzdáváme, jsou skutečně
součástí dnešního sociálního aekono-
mického uspořádání. To, že je ale něco
uspořádané, aproto velmi obtížně naru-
šitelné, ještě neznamená, že je to dobré
nebo spravedlivé.
Utechnologií se často říká, že samy
osobě nejsou problémem, záleží až
na tom, jak je používáme. Platí to ale
ipro AI, když její vývoj anasazování
do velké míry řídí ziskový byznys
model?
Technologie nejsou jednoduše neutrální.
Vždy přicházejí surčitými možnost-
mi využití atyto možnosti mají různé
důsledky podle toho, vjakém kontextu
akjakým účelům jsou nasazovány.
Každá technologie působí ve světě
prostřednictvím konkrétního sociálního
uspořádání. Není tedy čistě technická,
ale spíše technosociální. Ataková uspo-
řádání nemohou být neutrální. Vždy exis-
tuje někdo, kdo znich zurčité perspekti-
vy protuje, aněkdo, kdo naopak ztrácí.
Včem je vtomto ohledu AI
specifická?
Základní myšlenka AI tedy koordinace
rozsáhlých soustav výpočetních zařízení
prostřednictvím mimořádně pokročilé-
ho inženýrství, která vede kzásadnímu
rozšíření výpočetní akalkulační kapaci-
ty— sama osobě nemusí nést žádný kon-
krétní společenský důsledek. Výjimkou
je samozřejmě moc, která vzniká ve chví-
li, kdy někdo tuto výpočetní kapacitu
vlastní akontroluje. Pokud si dokážeme
představit, že by taková výpočetní síla
mohla být spravována ve prospěch spo-
lečnosti, nedává podle mě smysl říkat, že
AI je sama osobě dobrá, nebo špatná.
Kde tedy podle vás leží skutečný
problém?
Rozhodující je, kjakým cílům je AI
používána, kdo otěchto cílech rozhoduje
akomu její využití nakonec slouží. Pro
mě je proto klíčová otázka společenské
smlouvy, do níž sAI vmnoha ohledech
vstupujeme, akterou se zabývám ive
své připravované knize. Jde oto, jak
AI přijmeme, jak ji budeme používat
asjakou pozorností budeme přistupo-
vat knevyhnutelným společenským
důsledkům proměny tak základního
zdroje, jakým jsou inteligence avýpočet-
ní schopnost.
cv
Nick Couldry
Celosvětově uznávaný odborník
na rizika spojená srozvojem
digitálních technologií se
dlouhodobě zaměřuje na
etiku, politiku ahluboké
sociální dopady rozsáhlého
získávání dat na životy lidí.
Popisuje vážná rizika ipřínosy
umělé inteligence řízené
tvorbou zisku. Vposledních
letech soustřeďuje pozornost
na koncept tzv. datového
kolonialismu, který popsal
společně samerickým
profesorem Ulisesem Mejiasem.
Je emeritním profesorem
na jedné znejlepších
ekonomických škol na světě,
londýnské LSE, aautorem či
spoluautorem 17 knih.
▲
Jak média adigitální
platformy spoluutvářejí
realitu? Na to hledá
odpovědi Nick Couldry
ve svých knihách The
Mediated Construction of
Reality (2016), The Costs
of Connection (2019)
aData Grab (2024).
MARKETING & MEDIA