Strana 52
dělá například BBC, adůsledně se jimi
řídit. Slovo „terorismus“ by podle mého
názoru neměla používat automaticky ani
předčasně. Mělo by zaznít až ve chvíli,
kdy ociální zdroje doloží, že nešlo
ospontánní čin nebo násilí motivované
osobním vztekem, ale ostrategicky plá-
novaný útok, jehož cílem bylo prosazovat
určitý světonázor nebo ideologii.
Právě slovo „terorismus“ okamžitě
mění atmosféru ve společnosti,
politickou reakci ito, koho lidé
začnou vnímat jako hrozbu. Jak
velkou roli mají média vtom, jak si
veřejnost tuto hrozbu představuje?
Měřit konkrétní účinky médií je vždy
obtížné, zvlášť vdobě, kdy jsou medi-
ální návyky publika velmi roztříštěné
arůznorodé. Média však mohou volit
strategie, které nepřispívají kšíření
strachu. Mohou například připomínat,
že statistické riziko teroristického útoku
je velmi nízké, informovat ofungujících
bezpečnostních opatřeních adlouho-
době posilovat demokratické principy
ispolečenskou odolnost. Důležité je
přitom pracovat stěmito tématy nejen
bezprostředně po útoku, ale ivdobě, kdy
terorismus zrovna není hlavním téma-
tem veřejné debaty.
Tím se dostáváme kdalší důležité
oblasti vaší práce– kmediálnímu
obrazu migrace avytváření
představy „těch druhých“. Jaký
dopad má na veřejné vnímání
bezpečnosti, když média opakovaně
spojují určité skupiny srizikem,
kriminalitou nebo kulturní hrozbou?
Izde platí, že měřit konkrétní dopady
médií na postoje veřejnosti je složité.
Dlouhodobě však média vybízíme
ktomu, aby olidech sosobní nebo rodin-
nou migrační zkušeností informovala
pestřeji apřirozeněji. Pokud se objevují
také vjiných typech článků, například
vsouvislosti sekonomickým úspěchem,
lokálním děním, hudbou nebo kulturou,
přestávají být vnímáni pouze jako „ti
druzí“. Pozornost se pak nezužuje jen
na případy, kdy je migrace spojována
skriminalitou, ohrožením pracovního
trhu nebo obecnou představou bezpeč-
nostního rizika.
Migrace bývá často popisována jako
krize, problém nebo tlak na systém.
Pro média by ale mělo být zásadní
informovat oreálných výzvách,
aniž by zmigrantů dělala anonymní
hrozbu. Včem je toto vyvažování
nejtěžší?
Některá média jednoduše nemají dosta-
tečný přístup kprožívané realitě akaž-
dodennímu životu migrantských rodin.
To je strukturální problém. Žurnalistika
potřebuje vredakcích více lidí se zkuše-
ností smigrací, protože právě oni mohou
lépe otevírat cestu do těchto komunit
apomáhat redakcím porozumět tomu,
co se vnich skutečně děje. Média by pak
častěji viděla konkrétní lidské příběhy,
dávala migrantům vlastní hlas adoká-
zala ukazovat také zkušenosti úspěchu,
začlenění nebo běžného života. Jinak se
mediální pokrytí snadno zúží právě na
obraz migrantů jako anonymní hrozby.
Ve svém výzkumu iráckých
asyrských uprchlických rodin
vNěmecku popisujete, že média jim
neslouží jen ke sledování zpráv, ale
ikorientaci vnové zemi azapojení
do místního života. Co to vypovídá
oroli médií vintegraci?
Média mají pro každého člověka nejen
informační, ale také sociální aorientač-
ní funkci. Pomáhají lidem vyznat se ve
společnosti, vytvářet vazby apodílet
se na společném veřejném prostoru.
Právě tím mohou přispívat kintegraci.
Zvláštní význam mají lokální online
média adiskusní fóra, protože propojují
lidi vkonkrétním místě apomáhají jim
vnímat, že jsou součástí stejné komunity.
Umožňují jim sledovat témata, která se
týkají jejich města, každodenního života
iveřejné debaty, do níž mohou postupně
vstupovat.
Na druhou stranu, nemají někdy
evropská média sklon spojovat
témata bezpečnosti amigrace tak
zkratkovitě, že se cizinec, migrant
nebo muslim snadno ocitá vroli
podezřelého?
Ano, toto riziko bezpochyby existuje.
Pokud jsou migranti vmédiích zmiňo-
váni především vsouvislosti skrimina-
litou nebo kulturní „jinakostí“, výrazně
to zužuje perspektivu, jíž je veřejnost
vnímá. Takové rámování pak může vést
ke zjednodušenému obrazu celé skupiny
lidí. Vpostpřistěhovalecké společnosti
by přitom měla větší pluralita hlasů
ukazovat, že migranti nejsou homogenní
skupina, ale stejně rozmanití lidé jako
kdokoli jiný.
Sociální sítě často odměňují
emoce, konflikt ajednoduché
obrazy nepřítele. Kde dnes
vidíte větší riziko– vsamotných
dezinformacích, nebo vběžném
mediálním rámování, které může
společnost rozdělovat, ikdyž
nestojí přímo na lži?
Nebezpečné je obojí. Média iregulační
orgány by měly důsledněji čelit nenávist-
ným projevům, propagandě na sociál-
ních sítích idezinformacím. Zároveň je
ale potřeba více pracovat přímo uvnitř
redakcí. Novináři potřebují větší citlivost
iprofesionální školení, která jim pomo-
hou přemýšlet odopadech vlastního
zpravodajství. Součástí odpovědné
žurnalistiky by měla být také jasná etická
pravidla, aby média svým rámováním
společnost zbytečně dál nepolarizovala.
Co by měla novinářská práce
splňovat, aby veřejnost informovala
věcně?
Základem je dávat migrantům hlas
ainformovat onich také vběžných
životních souvislostech, nejen ve spojení
skrizemi, kriminalitou nebo bezpeč-
nostními riziky. Důležité je také větší
zastoupení novinářů smigrační zkuše-
ností vredakcích. Zpravodajská média by
zároveň měla mít odborníky na teroris-
mus, kteří rozumějí konkrétním ideolo-
giím, skupinám akoniktům, adokážou
otěchto tématech informovat imimo
okamžik samotného útoku. Klíčová jsou
jasná etická pravidla například kdy
používat pojem „terorismus“ nebo kdy je
relevantní zmiňovat etnicitu pachatele.
Odpovědná žurnalistika by měla být cit-
livá, přesná akonstruktivní— neměla by
strach přiživovat, ale zároveň ani zastírat
skutečné problémy.
cv
Liane Rothenberger
Uznávaná mediální expertka
je profesorkou komunikačních
studií na Otto-Friedrich-
Universität Bamberg, kde nově
vede katedru komunikace.
Dlouhodobě se věnuje tématu
terorismu ajeho komunikačních
strategií včetně toho, jak
teroristé využívají média kšíření
svých sdělení ajaké taktiky
ktomu volí. Jejím tématem je
imediální zobrazování migrace
ato, jak média konstruují obraz
„těch druhých“, což má vliv
na celospolečenské vnímání
bezpečnosti anáslednou
polarizaci ve společnosti.
52 — 53
Forum Media